korunaLaické domácí misijní hnutí

Úvod
Letáky:
Obnova
Co je to peklo?
Skutečná svoboda
Soudný den
Úplné evangelium
Co je pravda?
Nová země
Brožury:
Království Boží - nebeské a pozemské
Sobota
Knihy:
Studie Písma
Každodenní nebeská mana
Stánkové stíny lepších obětí
Kázání pastora Russella a přetisky Strážné věže
Biblická korouhev
Přítomná pravda
Kontakt
Obdobné stránky:
Polsko
Spojené státy
Německo
Ukrajina
Rusko
Litva
Francie
Brazílie
Indie



VZKŘÍŠENÍ


Písmo svaté nikdy nemluví o smrti a vzkříšení lidského těla jako o záležitosti odlišené a oddělené od inteligentní bytosti. Nikde se nedočteme, že Abrahamovo tělo zemřelo, nebo že Ježíšovo tělo zemřelo, nebo že zemřelo tělo kohokoli jiného.


Bytí znamená existenci a bytí neboli existence nemohou být bez života ani bez těla. Odejměte život a bytí neboli existence pomine, neboť život je jen energie či princip, stejný pro nižší zvířata jako pro člověka; rozdíl v kvalitě mezi člověkem a zvířetem spočívá ne v odlišném typu života, ale v odlišném typu těla.


Každá bytost je správně nazývána duší nebo osobou. Toto je biblický smysl a používání slova duše, který je tak málo pochopen, totiž bytost (život a tělo dohromady). Proto se v popisu stvoření Adama dočteme: „Hospodin vytvořil člověka z prachu ze země a do jeho chřípí vdechl dech života (ruach – stejný dech, který dal zvířatům, ptákům a rybám) a člověk se stal živou duší“ (bytostí) Genesis 2:7.


Budeme citovat několik příkladů biblického používání slova duše, které ukazují, že označuje bytost:


Leviticus 5:2: „Pokud se duše (bytost – osoba) dotkne nečisté věci, znečistila se tím.“


Verš 4: „Když duše (bytost) pronese přísahu.“


Verš 15: „Pokud se duše (bytost) prohřeší.“


Leviticus 22:11: „Když si kněz koupí duši (bytost) za své peníze.“


Přísloví 6:30: „Pokud duše (bytost) krade pro své nasycení, když má hlad.“


Přísloví 27:7: „Sytá duše (bytost) pohrdá i pláství medu, ale hladové duši (bytosti) se každá hořkost zdá sladká.“


Přísloví 19:2: „Není dobré, aby duše (bytost) byla bez poznání.“


Verš 15: „Líná duše (bytost) bude trpět hladem.“


Lukáš 1:46: „Marie řekla, „Má duše (bytost) velebí Hospodina.“


Matouš 26:38: Ježíš řekl: „Má duše (bytost) je nesmírně zarmoucená až do smrti.“


Matouš 22:37: Ježíš řekl: „Miluj Hospodina (...) celou svou duší (bytostí).


Lukáš 12:19, 20: Bohatý muž si řekl: „Duše (bytosti), máš hodně zásob na mnoho let; odpočívej, jez, pij, raduj se!“ Bůh mu však řekl: „Ještě této noci si od tebe vyžádají tvou duši (zemřeš).“


Matouš 16:26: „Vždyť co člověku prospěje, získá-li celý svět, ale uškodí své duši (existenci, bytosti)? Anebo co dá člověk výměnou za svou duši (bytost, existenci)?“


Jak často se s podobenstvími tohoto verše setkáváme v každodenním životě. Muži a ženy pracují, aby byli bohatí a co nejvíce z celého světa získali, jen aby, když jsou bohatí, zjistili, že bohatství dosáhli na úkor zdraví. Kolik z těch, kdo svůj život tráví vrstvením pozemských pokladů, zjistí, že při získávání bohatství obětovali svou vlastní bytostexistenci. Dali by pak cokoli, aby měli zpátky zdraví apod. Rozhazují své bohatství na lékaře, cestování atd., ale je jim to k malému užitku: Udělali špatný obchod, když svou bytost vyměnili za peníze.


Skutky 2:41: „Do církve bylo přidáno asi tři tisíce duší (bytostí, osob).“


Skutky 7:14: „Zavolal k sobě Jákoba a celé příbuzenstvo v počtu sedmdesáti pěti duší (bytostí).“


Skutky 27:37: „Všech nás bylo na lodi dvě stě sedmdesát šest duší (bytostí).“


1. Petrův 1:22: „Někteří očistili své duše (bytosti – žili čistěji) při následování pravdy.“


Žalm 19:8: „Hospodinův zákon je ryzí, obnovuje (proměňuje) duši (bytost).“


Některé duše (bytosti) byly zmateny, odvráceny od pravdy chybou (Skutky 15:24). Jiné, neupevněné duše (bytosti, osoby) byly svedeny z přímé cesty (2. Petrův 2:14).


Slovo duše se také používá pro vyjádření náklonnosti bytosti:


Píseň písní 1:7: „Ó ty, kterou má duše (zalíbení bytosti) miluje.“


1. Samuelova 18:1: „Jónatanova duše (zalíbení) se spojila s duší Davidovou (tyto dvě bytosti byly spojeny).“ [Slovo duše se používá s odkazem na ryby, drůbež a dobytek, stejně jako na člověka, a představuje jejich bytí či existenci, v našich Biblích je obvykle překládáno jako „život“, např. v Genesis 1:20 a 30, a jinde.]


S tímto chápáním slova duše, tedy že duše zahrnuje celou bytost či existenci (kombinace života a těla), zeptejme se co umírá – princip života nebo tělo? Neodpovíme ani jedno; životní princip prostupuje veškerým stvořením, stejně jako elektřina. Tento princip života proniká a je nezbytnou součástí veškerého bytí, ať se jedná o strom, drůbež, dobytek, člověka, anděla nebo v nejvyšší míře o Boha, který je jeho zdrojem či fontánou. O tomto principu nemůžeme říci, že umírá, přestože, když je odňat od jakéhokoli stvoření, kterému jej Bůh dal, toto stvoření zemře – přestane jeho bytí. Dech života je tedy odejmut zvířatům, ptákům, rybám i lidem.


Stejně tak se nedá dost dobře říci, že tělo umírá, neboť, odděleno od principu života, nemělo tělo nikdy život a následně nemohlo umřít. Tělo bez ducha (života) je mrtvé a co je mrtvé, nemůže umřít.


CO JE PAK SMRT – CO UMÍRÁ?


Odpovídáme, že umírá bytost – přestává mít bytí neboli existenci. Smrt je rozpad či rozdělení věcí, které společně tvořily bytost – konkrétně život a tělo. Tudíž, když se duch života vrací k Bohu, který jej daroval (veškerá příroda je jeho rezervoárem života), pak je bytost mrtvá a tělo se brzy navrátí v prach, ze kterého bylo vzato.


Pak jasně vidíme, že ne tělo, ale bytost – nazývaná v Písmu svatém duše – zemře. Povšimněme si několika příkladů, kdy je toto řečeno tak mnoha slovy:


Jób 31:39: „Přiváděl jsem duše jejich vlastníků k zoufalství“ (rozpadu, smrti).


Jób 36:14: „Jejich duše zemře v mládí.“


Žalm 33:19: „Aby vysvobodil jejich duši (bytost) od smrti, aby je zachoval při životě v čas hladu.“


Žalm 78:50: „Neušetřil jejich duši (bytost) od smrti (rozpadu).“


Jób 33:18: „Chrání jeho duši (bytost) před jámou (smrtí).“


Žalm 89:49: „Odevzdá svou duši (bytost) z hrobu.“


Ezechiel 18:4: „Vždyť mně patří všechny duše (bytosti) (…), duše (bytost), která hřeší, ta zemře.“


Byla to duše (bytost) Ježíšova, která byla dána za naše vykoupení: „Když položí svou duši (bytost) jako oběť za vinu“ (…) „Z námahy své duše uvidí ovoce a nasytí se,“ „protože vylil na smrt svou duši (bytost).“ (Izajáš 53:10–12) Ale (Skutky 2:31): „Jeho duše (bytost) nebyla zanechána v podsvětí“ (hades – stav smrti). Znovu se stal bytostí, ale bytostí vyššího řádu – s majestátnější než lidskou tělesnou formou. „V těle byl sice usmrcen, ale v Duchu obživen“.


A nyní se dostáváme k hlavní otázce: Co bude pozvednuto při zmrtvýchvstání? Tělo, řekne někdo. Nikoli, odpovídám, je to BYTOST, kterou Bůh slibuje pozvednout. Už jednou existovala a existenci ztratila, a bude opětovně pozvednuta do existence neboli bytí. Lidé mohou zdvihnout tělo z hrobu (neboli vyzvednout tělo z hrobu na povrch), ale pouze Boží moc může pozvednout neboli přivést zpět do existence bytost, která již zemřela.


Vidíme, že vzkříšení znamená znovuobnovení bytosti. Vždyť „v jakém těle se (tyto bytosti) vrátí?“ (znovu do bytí), ptá se Pavel. (1. Korintským 15:35). [Viděli jsme, že bytost tvoří dvě složky, tělo a duch života – tudíž, pokud je vzkříšena do bytí, musí jí být poskytnuta nějaké tělo.] Pavel pokračuje, aby nám sdělil, že přestože každý potřebuje tělo, při zmrtvýchvstání nebudou mít všechny bytosti stejný druh těl. Říká, že jsou dva obecné typy těl – pozemská neboli přirozená těla, a duchovní – nebeská těla. Máme dva vhodné příklady těchto dvou typů těl: Adam byl zdrojem pozemské, lidské rodiny a vzorem dokonalého lidského těla. Kristus Ježíš při svém zmrtvýchvstání byl první zrozený ze smrti do dokonalé nové, duchovní přirozenosti a „jakožto narozený z Ducha, je duch.“ (Jan 3:6) Představuje a je příkladem dokonalého duchovního těla.


Veškeré lidstvo patří do jedné ze dvou tříd: buď jsou to přirození lidé – ADAMOVO SÉMĚ, nebo byli zplozeni z Ducha přes slovo pravdy a odevzdali se Kristu, aby se v nich mohla dít vůle Boží. Toto je nově zrozený člověk; patří do DUCHOVNÍHO SÉMĚ. Nyní Pavel říká: „Bůh mu však dává tělo, jak to sám chtěl: každému semeni jeho vlastní tělo.“ Tedy ti, kteří se v současném životě začali podílet na Boží přirozenosti, musí dostat božskou formu – „duchovní tělo“, přijdou „do Kristova skvostného těla“, zatímco ti, kdo takto povahu nezměnili, nezmění ani své tělo. Až budou opět přivedeni do bytí, budou mít přirozená, lidská těla.


Vzkříšení, které někteří budou mít, do duchovního stavu bytí – s duchovními těly – je v Písmu svatém označeno jako speciální, nazývané „první zmrtvýchvstání“, první v důležitosti – hlavní. Je také často označováno určitým členem (v řeckém textu velice zřetelně, v anglických překladech méně jasně) pro názornost – povšimněte si následujících příkladů: „Ti, kteří budou uznáni za hodny dosáhnout tohoto světa a TOHOTO zmrtvýchvstání, se nebudou ženit ani vdávat“ (Lukáš 20:35). Znovu, Pavel nás vždy učil, že nastane „zmrtvýchvstání spravedlivých i nespravedlivých“, přesto říká: „Zda bych nějak nedospěl k TOMUTO vzkříšení z mrtvých.“ (Filipským 3:11). První – do duchovního stavu a bytí. Opět označuje toto vzkříšení do duchovního bytí jako „jeho vzkříšení“, neboť Ježíš byl první, kdo takto povstal ze smrti do duchovního bytí. „Abych poznal jej a moc JEHO vzkříšení“ (tedy, že mohu být probrán z mrtvých tak jako on). Poté následuje výčet, jak může dosáhnout tak velkolepého vzkříšení do duchovního bytí, totiž: „Abych poznal účast na jeho utrpeních, chci se s ním ztotožnit i v jeho smrti“ (Filipským 3:10).


Nikdo nedosáhne tohoto hlavního vzkříšení, pokud se plně nezasvětí Boží službě: „Vybízím vás tedy, bratři, skrze milosrdenství Boží, abyste vydali svá těla (a všechny jejich síly, talenty, pověst – všechno) v oběť živou, svatou a příjemnou Bohu; to je vaše rozumná služba Bohu“. Takto budete mezi těmi, kdo budou v TOMTO prvním vzkříšení, neboť: „Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na TOMTO PRVNÍM vzkříšení: nad těmi druhá smrt nemá pravomoc, nýbrž budou kněžími Božími a Kristovými a budou s ním kralovat tisíc let“ (Zjevení 20:6).


Víme málo o dokonalosti a vznešenosti a moci těch, kteří se stanou duchovními bytostmi, kromě toho, že budou „podobni Kristově slavnému tělu“ (Filipským 3:21). Jak apoštol říká: „Ještě se neukázalo, co budeme. Víme však, že až se zjeví, budeme mu podobni.“ (1. Janův 3:2) Jaká to odpověď těm, kteří tvrdí, že nic není skutečné, pouze tělo z masa a kostí. Kdo by trval na tom, že Ježíš, po svém vzkříšení, byl naprosto stejné tělo z masa a kostí, jako předtím, než zemřel. Bylo to zářivé tělo? Ne, bylo to tělo, které si vzal pro utrpení smrti – avšak i když byl odevzdán smrti v těle, byl oživen Duchem, „životadárným duchem“ (1. Korintským 15:45). Vždyť je výslovným obrazem osoby Otce. Je Otec a Stvořitel všech věcí jednoduše skvělý člověk? Vůbec ne, „Bůh je Duch“. „Ještě se neukázalo, co (…), ale budeme mu podobni.“ Pryč s hrubostí materialismu, který není schopen poznat nic vyššího, než je přirozená, lidská úroveň. Držme se Pavlova vysvětlení. Existují lidská přirozená těla a existují duchovní těla. Obojí budou skvostná, avšak sláva lidská, světská (pozemská) je jedna věc a sláva duchovní, nebeská, božská, je zcela jiná a naprosto odlišná. Viz 1. Korintským 15:40.


Obnovený svět lidstva budou vskutku tvořit nádherní lidé, kteří budou dokonalým zdrojem lidské rasy, avšak tato sláva se nedá porovnat se „slávou, která bude zjevena v nás“, kteří jsme se vzdali lidské přirozenosti a stali se účastníky na boží přirozenosti, do dokonalosti, která, jak doufáme, bude brzy ohlášena. Stejní jako pozemský člověk (Adam), takoví budou ti, kdo jsou pozemští (lidští) – stejní jako nebeská bytost (Kristus, když „povstal z mrtvých“) - takoví budou ti, kdo jsou nebeští (nyní zrozeni do nebeské přirozenosti slovem Božím skrz Ducha, poté narozeni do dokonalosti tohoto bytí). Verš 48.


Pavel nám dává letmý popis velké změny od přirozeného do duchovního, která čeká na ty, kdo se zúčastní TOHOTO prvního vzkříšení: Verš 42 nás informuje: „Takové je TOTO vzkříšení TĚCH mrtvých: Zasazeno do hnití, pozvednuto ve fyzické nezkaženosti; zasazeno v hanbě, pozvednuto ve slávě; zasazeno ve slabosti, pozvednuto v moci; zasazeno ve zvířecím těle, pozvednuto v duchovním těle.“ [Diaglott].


POŘADÍ PŘI ZMRTVÝCHVSTÁNÍ


Všechna Boží díla a plány jsou plné řádu: Jak se správně říká – řád je první zákon nebes. Přestože budou vzkříšeni spravedliví i nespravedliví a všichni budou navráceni k životu, a přestože se někteří stanou dokonalými nebeskými bytostmi a jiní budou podobni pozemskému člověku, Adamovi, existují v tom všem jisté časy a sezóny a pořadí. Jak sděluje Pavel: „Každý však ve svém pořadí: jako prvotina Kristus (Ježíš jako hlava a my „členové jeho těla“ – přesto „dohromady JEDNO tělo“ – hlava byla vzkříšena před 1800 lety, tělo, jak věříme, bude brzy následovat), potom při jeho příchodu (parousia) ti, kdo jsou Kristovi“ (Velký zástup).


Toto jsou první pořadí a zahrnují všechny, kdo jsou z duchovní rodiny, jsou ale další – každý člověk ve svém vlastním pořadí – a až všechna tato pořadí budou završena (Pavel zmiňuje pouze ty, na něž se soustředil zájem církve), až budou navráceni do života a dokonalosti buď na lidské nebo duchovní úrovni (s výjimkou těch, kteří zemřou „druhou smrtí“), „pak (na konci tisíciletého panování Krista a svatých) bude konec (…), až Kristus zruší každou vládu, každou vrchnost i moc. Neboť on musí kralovat, dokud nepoloží všechny nepřátele pod jeho nohy. Jako poslední nepřítel (během této tisícileté vlády) bude zahlazena smrt (Adamovská, ve všech svých formách; nemoc a bolest i hrob)“ – „pak nastane konec“ – konec hříchu na zemi, konec velkého díla vykoupení lidstva a jeho dovedení do úplné harmonie s jeho Stvořitelem. Poté Syn předá království – dominium země – svému Otci, Bohu, aby Bůh mohl být vše a jeho vůle se děla ve všem. Viz verše 23–28.

R-205




Copyright © 2008 - 2015 Laické domácí misijní hnutí

NAVRCHOLU.cz