korunaLaické domácí misijní hnutí

Úvod
Letáky:
Obnova
Co je to peklo?
Skutečná svoboda
Soudný den
Úplné evangelium
Co je pravda?
Nová země
Brožury:
Království Boží - nebeské a pozemské
Sobota
Knihy:
Studie Písma
Každodenní nebeská mana
Stánkové stíny lepších obětí
Kázání pastora Russella a přetisky Strážné věže
Biblická korouhev
Přítomná pravda
Kontakt
Obdobné stránky:
Polsko
Spojené státy
Německo
Ukrajina
Rusko
Litva
Francie
Brazílie
Indie



LIŠTIČKY


„Pochytejte nám lišky, lištičky, co na vinicích škodí.“ – Píseň písní 2:15


VNITŘNÍ VÝZNAM MALIČKOSTÍ je v Božím slově často zdůrazňován. Čin, od nějž se odvinuly ty největší problémy lidstva, byl zdánlivě nepatrný – snězení malého kousku ovoce v zahradě Edenu. Tak malý čin, ale jak nedozírné následky! Nebyl to však tento vnější čin, ale základní princip: neuposlechnutí Všemohoucíhohřích, co přivodilo pád člověka a uvrhlo celý svět do chaosu a smrti.


Stejný princip je za mnoha malými prohřešky dnes. V biblické symbolice lišky představují lidská selhání ve víře a praxi. Obojí je zahrnuto do významu lišek v našem textu, i když se týká, a to především, nesprávného chování nebo jednání. Tato selhání se často projevují větším či menším potlačením náboženského cítění křesťana a dalšími projevy, jako jsou bezbožnost, zbabělost, manipulovatelnost, nedostatek zdrženlivosti, neuctivost, nedostatek bratrských citů a lhostejnost. Takové nectnosti jsou přítomny u lidí, kteří se chovají sobecky, nenávidí, jsou pyšní, nepřejícní, líní, zbabělí, svárliví, neupřímní, lakomí, postrádají sebeovládání, nadměrně chrání sebe sama, mají zlou vůli a zlá podezření apod. Jsou také přítomny při nevhodném společenském chování, například k opačnému pohlaví, manželovi, manželce, dětem, rodičům, bratrům, sestrám, přátelům, domovu a rodné zemi, a navíc v kombinaci s pokleslým sobeckým, náboženským a společenským cítěním. Ve skutečnosti více napáchá kombinace těchto pokleslých vlastností, než konkrétní provedený prohřešek. Neboť chamtivost se projevuje v kombinaci s pověrčivostí, poskvrněnou vírou nebo zvrácenou láskou k domovu či přátelům, svárlivost se projevuje v kombinaci se sektářstvím, narušenými rodinnými vztahy, mylnými představami a podobně.


Pokud se naše jednoduché a zkombinované nectnosti zcela rozvinou, odpovídají liškám v našem textu, dokud jsou ale ještě poměrně malé, jsou jako malé lištičky. Náš text nás vyzývá, abychom tyto lišky, velké i malé, polapili, v zájmu svém i ostatních. „Pochytejte nám – pro nás.“ To znamená, že v zájmu celého sboru, stejně jako v našem vlastním zájmu, má každý z nás polapit, oslabit či co nejvíce eliminovat naše poklesky, velké i malé. Děláme to proto, že naše nedokonalosti škodí nejen každému z nás, kdo je má, ale také našim bratřím, v souladu s principem, že infekční onemocnění se často rozšíří z jednoho nemocného na ostatní. Pojďme se podívat na některé z těchto lišek, velkých i malých, jak nebezpečné opravdu jsou:


PÝCHA je lstivá – dobře se maskuje. Jedná se o přehnanou hrdost skládající se z přílišného sebevědomí, sebeúcty a samolibosti. Je vidět nejlépe na dálku, neboli v obrazné vinici našeho bližního. Abychom ji v sobě odhalili, je potřeba pokora a pečlivé sebezpytování, a to je důvod, proč je ve vlastní vinici často přehlížena. Ujídá samotné jádro srdce a života křesťana. Bůh nenávidí pýchu (Přísloví 6:16, 17; 16:5). Poskytovat jí příbytek je jistě ničivé, co se týče naší užitečnosti jemu. „Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost. Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, aby vás povýšil v příhodný čas.“ (1. Petrův 5:5, 6).


POCHYBNOST je velice destruktivní – je opakem víry – opakem duševního ocenění a srdeční důvěry v Boha a Krista (Židům 11:1). Ničí víru, která je vítězstvím přemáhajícím svět (1. Janův 5:4); bez víry je nemožné získat si oblibu Boha (Židům 11:6). Je urážkou Boha pochybovat o něm nebo jeho Slově. Jak důležité tedy je chytit lištičku zvanou POCHYBNOST, neboť by jistě zničila naši víru, pokud by ji nic neomezovalo!


STRACH (obava) úzce souvisí s POCHYBNOSTÍ; neboť člověk se bojí a pohlíží s obavami na toho, v koho má malou nebo žádnou důvěru. Nedůvěra a podezírání vedou ke strachu. „Bůh je láska.“ (1. Janův 4:8, 16); a úměrně tomu, jak v něj věříme a milujeme jeho skvostnou povahu, jak nám byla odhalena v jeho vzácném Slově, učíme se jej milovat a uctívat, a ne se jej bát či z něj mít strach. „V lásce není strach; ale dokonalá láska strach zahání; vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce.“ (1. Janův 4:18).


SKLÍČENOST může některým připadat jako taková roztomilá lištička, před níž se nepotřebují chránit. Mnozí budou udatně odolávat a pronásledovat jiné lišky, zatímco tuhle si budou hladit v náručí, aniž by si uvědomovali, jak je nebezpečná. Mnoho lidí je plných sebelítosti, mají rádi pocit, že jim druzí nerozumí a zneužívají je, zdá se, že své strasti zdůrazňují, místo aby je považovali za „lehoučké soužení“ (2. Korintským 4:17), a zjevně si libují v pocitu sklíčenosti. Jak máme „neklesat na mysli [být stateční]“ (Jan 16:33) a „snášet útrapy jako dobrý voják Ježíše Krista“ (2. Timoteovi 2:3), pokud jsme sklíčení a naše morálka je nízká? Odvaha v akci předznamenává vítězství, sklíčenost směřuje k porážce. Dávejte si na tuhle lištičku pozor; je tak malá a vypadá tak nevinně, že se v některý okamžik bez povšimnutí vplíží do života téměř každého křesťana. Tato vada se tedy objevuje, když se věci neodvíjí podle očekávání, jsme-li smutní kvůli svým pokleskům a jejich projevům, nebo pokleskům jiných, anebo když nedostáváme odpověď na naši modlitbu. Tahle mazaná liška navštívila i Jonáše pod skočcem (Jonáš 4:4–11) a Elijáše pod jalovcem (1. Královská 19:2–18).


VYHLEDÁVÁNÍ ZÁBAVY a SVĚTÁCKOST jsou lišky, které, pokud dostanou možnost dělat svoji neplechu, určitě zničí duchovní ovoce. Vyžaduje odvahu stát za tím, co je správné a pravdivé, a obvykle nepopulární, proti opozici ostatních. Je tak snadné „jít s davem“. Mysl zaměřenou na tělo přitahují potěšení a půvaby světa. Mnozí se stanou „milovníci rozkoše spíše než milovníci Boha“ (2. Timoteovi 3:4). „Ta, která se oddává rozkoším, je mrtvá i když žije.“ (1. Timoteovi 5:6). „Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není.“ (1. Janův 2:15). „Přátelství se světem je nepřátelství s Bohem. Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.“ (Jakubův 4:4). „Nenechte se formovat tímto světem – raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle – co je dobré, náležité a dokonalé.“ (Římanům 12:2).


ZAMĚŘENOST NA TĚLO. Nezralí a nerozvážní křesťané této lišce povolují mnohá privilegia; je naprosto ničivá pro duchovní růst a v rozporu s Božím slovem. Musíme „utíkat před mladickými žádostmi“ (2. Timoteovi 2:22). Musíme „odložit toho starého člověka, který (…) hyne v klamných žádostech“ (Efezským 4:22). Musíme „ukřižovat svou tělesnost s jejími vášněmi a sklony“ (Galatským 5:24). Musíme „přestat pečovat o tělo, abychom vyhovovali jeho žádostem“ (Římanům 13:14).


NIČIVÁ KRITIKA a HLEDÁNÍ CHYB jsou škaredé urážky, často používané k zakrytí vlastních nedostatků. Vedou k sebeupřednostňování, sebeospravedlňování a pokrytectví. Zraňují ty, kdo vidí třísku v oku bratra svého, ale jsou slepí k trámu ve svém vlastním oku (Lukáš 6:41, 42).


ZÁVIST a NEOPODSTATNĚNÁ ŽÁRLIVOST jsou „neúprosné jako hrob“ (Píseň písní 8:6). Plodí lakomství, nespokojenost, zlovůli a nenávist.


SVÁR, HÁDKA a NESHODA se dají najít tam, kde chybí pokora a skromnost. V takových případech si obě strany myslí, že mají pravdu, ale obě chybují ve svém přístupu – neboť Bůh tyto nectnosti zakazuje. „Těm, kteří jsou sobečtí a neposlouchají pravdu, nýbrž poslouchají nepravost, odplatí Bůh hněvem a zuřivostí“ (Římanům 2:8). „Nedělejte nic ze soupeření ani z ješitnosti“ (Filipským 2:3; 1. Timoteovi 6:3–5).


ZÁŠŤ a ODPLATA spolu úzce souvisí. Jak jsou tyhle lištičky vychytralé. Jak přirozeně a snadno jim nedokonalí lidé poskytují útočiště. Jsou velmi destruktivní pro ovoce Ducha. Pokud se nám nepodaří je polapit a potlačit jejich úsilí včas, budou plodit nespravedlivý hněv a nenávist a vraždění (1. Janův 3:15). „Jestliže žijete podle těla, je vám souzeno zemřít“ (Římanům 8:13).


KLEVETA, POMLUVA a LEŽ. To je ale trojlístek zlobivých lišek. Kolik škody mohou napáchat v pomyslné vinici, při konání své ničivé práce, jednotlivě i dohromady! Proti nim je vyhlášen Boží soud (Leviticus 19:16; Přísloví 26:20–22; 2. Korintským 12:20), a je třeba, aby se s nimi ti, kteří se chtějí stát vítězi, zcela jednoznačně vypořádali (Žalm 15:1–3).


Mohli bychom ještě jmenovat mnoho dalších lišek, které škodí vinici, zmíníme už ale pouze jedinou: VMĚŠOVÁNÍ. Tohle je opravdový nezbeda. Apoštol Pavel nabádá: „Ať nikdo z vás netrpí jako (...) všetečný.“ (1. Petrův 4:15). Zdá se, že lidé posvěcení Pánu někdy mají sklon strkat nos do záležitostí druhých lidí více, než jiní. Mají vyšší standardy, než většina ostatních, a jsou svědomitější. Jejich láska ke spravedlnosti je větší, než před jejich přijetím křesťanství, stejně jako jejich nenávist vůči nepravosti. Jsou tedy neustále v pokušení nespokojit se s hleděním si svého, ale udělovat rady téměř ve všech případech, ať je to žádoucí, nebo ne, a snažit se usměrňovat všechny a všechno. Někteří se pak svědomitě vměšují do věcí, do nichž jim nic není.


Apoštol Pavel vybízí bratry, aby se „snažili žít pokojně, starali se o své věci“ (1. Tesalonickým 4:10, 11). Zdá se, že již v rané církvi měli někteří sklon k všetečnosti, i dnes někteří z lidí posvěcených Pánu mají sklon zasahovat do záležitostí druhých. „Ten, kdo plete se do sporu, jenž se ho netýká, je jako člověk, který chytá psa za uši.“ (Přísloví 26:17) – koleduje si o pokousání. To nám připomíná muže, který vstoupil do domu a pokusil se manžela a jeho manželku přimět, aby po sobě přestali házet věci, čímž dosáhl jen toho, že je oba začali házet na něj, s katastrofálními důsledky pro něj za vměšování se do jejich záležitostí. Strkání nosu do věcí jiných lidí vždy přináší utrpení a smutek toho, kdo si tiše nehledí svého, pokud ne ve vztahu s ostatními, pak alespoň ve svém vztahu s Bohem.


Pozorování ze života vedou k domněnce, že mnoho lidí se chová všetečně a hodně jejich potíží vyplývá právě z této slabosti. Docela často někdo využije situace a bez oprávnění přebírá doma velení. Obvykle v takových případech dochází ke značné nespravedlnosti. Ti, kteří se staví do této pozice, se často snaží ospravedlnit své pochybení tvrzením: „Kdybych nevzal otěže do rukou, dělo by se to špatně.“ Takoví nevnímají, že se vměšují. Podobné převzetí moci a přisvojení si oprávnění najdeme v různých institucích, organizacích, klubech a dokonce i mezi lidmi posvěcenými Pánu v jejich náboženských shromážděních.


Takové jednání ukazuje na nedostatek úcty k principům spravedlnosti a nedostatek víry v Boha. Měli bychom konat svou povinnost a zbytek nechat na něm. Pokud jsou spolu bratr a sestra v kongregaci ve sváru, hleďte si svého a umožněte jim, ať si tuto záležitost vyřeší mezi sebou. Jedná-li se o vztah rodiče a dítěte, ať si to sami mezi sebou vyřeší a vezmou si ponaučení, jaké jim Pán, jako jejich Soudce, Učitel a Pastýř udělí. Pokud se sváří manžel a manželka, přístup je stejný. Nechte je. Nevměšujte se. I kdyby jeden z nich přišel k vám a žádal o radu, zabrzděte – odmítněte poslouchat podrobnosti – řiďte se pokynem Pána.


Poraďte žalujícímu, že Pán již poskytl pokyny, že není ve vaší pravomoci zasahovat, a že Matouš 18:15–17 je cestou, kterou se vydat. Chápejte, že s takovým případem nemáte co do činění, leda by se k vám dostal přímo ve shodě s pokynem, který Pán poskytl. Pokud vás zvou do rodinné rozmíšky, odmítněte v ní účast a nedychtěte strkat nos do jejich záležitostí. Poraďte jim nejprve, jak nejlépe dovedete, ať si věci upraví mezi sebou, připomeňte jim Ježíšova slova: „Co tedy Bůh spojil, ať člověk neodděluje“ (Matouš 19:6), a pak dbejte na to, abyste neudělali nic, co by je rozdělilo nebo pomohlo dokončit rozdělení ducha, které již začalo. Bůh nás nepovolal, abychom narušovali pořádek, ale abychom usilovali o pokoj (Matouš 5:9; Židům 12:14).


Slovo vinice v Bibli reprezentuje Boží lid, skutečný a nominální, ve vztahu k jejich oblasti služby a rozvoje (Izajáš 5:1–7; Matouš 20:1–16; 21:33–46). Proto hledejme, chytejme, zápasme, svažme, uvězněme a zabijme všechny lišky, velké i malé, které v sobě najdeme – ať jsou jakkoli mazlivé a svůdné, nejsou to naši přátelé, ale naši nepřátelé. Bojujme a překonejme tyto nectnosti sídlící v našich myslích a srdcích a staňme se tak způsobilými pro místo, které pro nás náš Pán označil ve svém království.




Copyright © 2008 - 2015 Laické domácí misijní hnutí

NAVRCHOLU.cz