korunaLaické domácí misijní hnutí

Úvod
Letáky:
Obnova
Co je to peklo?
Skutečná svoboda
Soudný den
Úplné evangelium
Co je pravda?
Nová země
Brožury:
Království Boží - nebeské a pozemské
Sobota
Knihy:
Studie Písma
Každodenní nebeská mana
Stánkové stíny lepších obětí
Kázání pastora Russella a přetisky Strážné věže
Biblická korouhev
Přítomná pravda
Kontakt
Obdobné stránky:
Polsko
Spojené státy
Německo
Ukrajina
Rusko
Litva
Francie
Brazílie
Indie



VEČEŘE PÁNĚ


Kristus, náš velikonoční Beránek, byl za nás obětován. Slavme tedy svátek. – 1. Korintským 5:7


Pascha byl židovský svátek, jenž byl slaven každý rok a nadále je slaven jako vzpomínka mimořádného vysvobození z desáté egyptské rány – „pominutí“ neboli záchrany izraelských prvorozených od smrti. Okolnosti této události, uvedené v Exodu 12:1–51 – oddělení a obětování beránka, označení veřejí a nadpraží krví, pečení beránka na ohni a jedení pečeného masa s hořkými bylinami a nekvašenými chleby stojícími Izraelci s přepásanými bedry a sandály na nohou, s holí v ruce, připravenými k odchodu z Egypta a vyjití do Země zaslíbené – Kanaánu – jsou nepochybně většině našich čtenářů známé.


Mnozí znají také protiobrazný smysl těchto událostí, jež byly pouze předobrazy: Ježíš je „Beránek Boží, který snímá hřích světa“ (Jan 1:29); „Kristus, náš Beránek“ byl oddělen na smrt a obětován nejen za církev, ale také za celý lidský svět (1. Janův 2:2). Veřeje a nadpraží znázorňují spravedlnost Boží pro ty křesťany, jež jsou zkropeni krví našeho Beránka (Ježíšovou zásluhou), a způsob, jakým si skrze víru přivlastnili jeho zlomené tělo. Právě tento obětovaný život a prolitá krev uskutečnily lepší věci pro církev, jejíž členové ve vysokém povolání jako poutníci a cizinci nepovažovali Egypt (nynější zlý svět) za svou vlast, ale s obutýma nohama a s holí v ruce se pevně ubírali do Země zaslíbené, východně od Jordánu, tedy do duchovní fáze Království. „Hořké byliny“ znázorňují hořké zkušenosti a životní zkoušky, které byly nutné a přispívaly k zvýraznění chuti nekvašeného chléba [pravda a upřímnost v jejich čistotě – kvas je symbol hříchu, bludu, sobectví a světskosti (Matouš 13:33; 16:6–12; Marek 8:15; 1. Korintským 5:7, 8)] a také masa Beránka, který řekl: „Nebudete-li jíst [skrze víru] tělo Syna člověka [přivlastnění jeho zásluhy jako dokonalého člověka] a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.“ (Jan 6:53)


Tímto způsobem se členové Kristovy nevěsty během téměř 2000 let Věku evangelia podíleli spolu se svým Pánem na obětování, jehož cílem bylo zadostiučinění za hřích. Proto požívali Ježíše jako svého Beránka – využívali skrze víru Ježíšovu výkupnou zásluhu pro své osvobození k nebeské sféře, jež, jak věříme, už byla jimi získána.


JEŽÍŠOVA SMRT NASTALA V PRAVÝ ČAS


Ježíš zemřel 14. nisana, přesně na den, kdy byl zabíjen paschální beránek a v den naplnění obrazu – smrti beránka (Exodus 12:5, 6). Je správné, aby všichni křesťané vzpomínali den, v němž zemřel „Beránek Boží“, nejen ti, kteří se účastnili výsad vysokého povolání v minulosti, ale také ti z nás, kteří žijí nyní! Samozřejmě náš zájem o tento den je mnohem větší než u současných židů, „Izraele podle těla“, který uznává pouze obraz. Stolujeme-li tedy denně – požíváme skrze víru Kristovu zásluhu a jeho slovo Pravdy – není-li pak značným potěšením a hezkým zvykem připomínat smrt našeho Pána v den jeho výročí?


ZLOMENÉ TĚLO A PROLITÁ KREV


Rozumíme, že si náš Pán přál, aby tento den byl každoročně slaven na jeho památku a že on zavedl to, co je nazváno „večeří Páně“ (1. Korintským 11:20), jež se skládá z nekvašeného chleba a ovoce révy – symboly jeho zlomeného těla a prolité krve, naší protiobrazné paschální večeře – jako náhrada za každoroční židovské zachovávání obrazu. Je zřejmé, že všechno, co je s tím spojené, naznačuje, že toto byl jeho záměr. Ježíš zachovával každý rok židovskou Paschu a naposledy, v noci, v níž byl zrazen, řekl: „Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět.“ (Lukáš 22:15) To, co Ježíš slavil, bylo zabíjení paschálního beránka a nikoliv „svátek Paschy“, který následoval po něm a trval sedm dní. Židé v té době slavili oba svátky, zvlášť však ten druhý. (Nyní a už od delší doby židé neslaví památku zabíjení beránka, ale pouze svátek nekvašených chlebů.)


Tenkrát to bylo naposledy, když Ježíš slavil zabíjení obrazného beránka a pak dal sebe samého jako skutečnou oběť. Když ustanovil novou, protiobraznou památeční večeři, chléb a kalich, namísto starého, každoročního obrazného beránka, dal svým učedníkům symboly a řekl: „To čiňte na mou památku [nedodržujte už déle předobraz neboli stín, ale používejte tyto nové symboly, abyste si připomínali mě – protiobraz].“ (Lukáš 22:19) „Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně [a nikoliv smrt obrazného beránka v Egyptě], dokud on nepřijde [dokud království nebude ustanoveno a obraz nebude naplněn ,pominutím‘ neboli záchranou všech prvorozených vítězů – církve, a konečným vysvobozením všech věřících].“ (1. Korintským 11:26).


Zabití protiobrazného paschálního Beránka, tedy smrt Krista, nemůže být lépe oslavena než v den výročí – večer 14. nisana, prvního měsíce, podle lunárního kalendáře (Exodus 12:2–8; Leviticus 23:5; Numeri 9:1–3; 28:16), nezávisle na tom, v jakém dnu týdne. Podle Božího výpočtu (Genesis 1:5, 8, atd.) „večer“, období noci z 24hodinového dne začíná v 6 večer a předchází „ráno“, tedy období dne. Sedmidenní svátek nekvašených chlebů, jenž nastával po 14. nisanu, znázorňuje ustavičné, dokonalé a věčné hodování křesťanského života, jímž se těšíme po přijetí a kvůli přijetí Krista, našeho výkupného, sedm je symbol dokonalosti.


Někteří křesťané slaví Večeři Páně každou neděli, většinou ráno a tvrdí, že jejich zvyk je založen na často opakovaných zmínkách ve Skutcích o „lámání chleba“, např. „první den v týdnu jsme se sešli k lámání chleba“ (Skutky 20:7). Přehlíží skutečnost, že ve dnech apoštolů bylo lámání chleba často se vyskytující potřebou a že v žádném z těchto případů není zmínka o kalichu, který byl přece stejně důležitou součástí Večeře Páně jako chléb. Navíc žádná z těchto setkání prvního dne v týdnu nebyla nikdy nazvána „Večeří Páně“ nebo jakýmkoliv jiným způsobem, jenž by vedl k závěru, že tato setkání byla slavením Večeře.


NEDĚLE DNEM ZMRTVÝCHVSTÁNÍ


Existuje několik důvodů proč „den Páně“, první den v týdnu, všeobecně nazývaný nedělí, v jeho „denní“ části, od šesté ráno do šesté večer, vůbec není vhodný k oslavě památky jeho smrti. Hlavní důvod je, že „první den“ nebo „den Páně“ byl zaveden a přijat, aby připomenul událost zcela opačného charakteru, totiž zmrtvýchvstání našeho Pána. Ustanovení památky jeho smrti se událo po šesté hodině večer, tedy v „noci“ a bylo nazváno „večeří“, nikoliv snídaní (1. Korintským 11:20, 23). Na druhou stranu vzpomínka jeho zmrtvýchvstání byla oslavována za denního světla. První událost byla nocí pláče a zármutku, zatímco druhá ránem radosti a jásotu, jež říká: „Pán byl opravdu vzkříšen.“ Noc znázorňuje Věk evangelia, čas utrpení, zatímco den znázorňuje jasný Věk tisíciletí, v němž členové těla byli vzkříšeni – velmi brzo, na začátku tohoto dne a vyvýšeni do duchovní sféry.


RADOSTNÁ ZKUŠENOST LÁMÁNÍ CHLEBA


Poté, co byl Ježíš vzkříšen z mrtvých, se často, ne-li vždy, zjevoval svým učedníkům „prvního dne“ týdne a několikrát se nechal poznat po lámání chleba během jejich běžného jídla. Co je víc racionální než předpoklad, že s cílem uspořádání církve určili první den jako zvláštní den pro setkání mezi sebou a Pánem a taky, že se účastnili společného jídla, protože přicházeli z jisté vzdálenosti a protože se jim u této příležitosti poprvé zjevil Pán? Byl to však vždy den radosti, zatímco noc, v níž zemřel, byla nocí soucitného zármutku. Zdá se, že se během vlády papežství ztratilo z dohledu správné zachovávání Večeře Páně a křtu. Nepochybně to bylo provedeno proto, aby umožnilo těm, kteří byli na smrtelné posteli, přijetí tzv. „svátostí“, jež údajně měly ochránit umírající osobu od pekla nebo pomoci při dostání se z očistce atd. Protestanti nevěnují zpravidla tomuto předmětu moc pozornosti a používají slova „kdykoli budete píti“ (1. Korintským 11:25) jako svolení ke slavení Večeře Páně v každém vhodném čase. Ježíšova slova skutečně znamenají toto: Tak často jako vy, moji učedníci (z nichž všichni jako židé jste zvyklí dodržovat každoročně obraznou Paschu na její výročí, v noci 14. nisana), slavíte tuto paschální Večeři, čiňte to na mou (nikoliv předobrazu ale protiobrazu) památku. Nemyslíme, aby slavení Večeře mimo správný čas bylo hříchem, ale domníváme se, že slavení Večeře podle toho, jak byla zavedena Ježíšem, namísto každoroční židovské paschální večeře, je nejvíce vhodné a nejvíce ctí jeho památku.


Výše jsme uvedli stručný popis Večeře Páně. Jako další pomůcku k přípravě k účasti na ní navrhujeme našim čtenářům studium XI. kapitoly 6. svazku „Studií Písma“ pod názvem „Pascha Nového stvoření“. Ať Pán bohatě žehná naší přípravě a účastí v nadcházející Večeři Páně!




Copyright © 2008 - 2015 Laické domácí misijní hnutí

NAVRCHOLU.cz