korunaLaické domácí misijní hnutí

Úvod
Letáky:
Obnova
Co je to peklo?
Skutečná svoboda
Soudný den
Úplné evangelium
Co je pravda?
Nová země
Brožury:
Království Boží - nebeské a pozemské
Sobota
Knihy:
Studie Písma
Každodenní nebeská mana
Stánkové stíny lepších obětí
Kázání pastora Russella a přetisky Strážné věže
Biblická korouhev
Přítomná pravda
Kontakt
Obdobné stránky:
Polsko
Spojené státy
Německo
Ukrajina
Rusko
Litva
Francie
Brazílie
Indie


KRÁLOVSTVÍ BOŽÍ – NEBESKÉ A POZEMSKÉ


„Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi“ – Matouš 6:10


Křesťané se po staletí horlivě modlí k Bohu, Nebeskému Otci, o příchod jeho království a naplnění se jeho vůle na zemi, tak jako se plní v nebi. Je to vhodná modlitba, osobně schválena jeho synem, Ježíšem Kristem. Písmo svaté dává dostačující záruku na to, že Bůh na ně odpoví v pravý čas. A skutečně, jedním z hlavních cílů druhého příchodu Ježíše Krista na zemi jako Božího zástupce je ustanovení jeho věčného království na celé zemi, „pod celým nebem“, s jeho slavnou vládou pokoje, spravedlnosti a pravdy (Daniel 7:13, 14, 18, 22, 27; 2:35, 44, 45; Skutky 3:20, 21; Zjevení 11:15; Izajáš 9:5, 6; Lukáš 1:32, 33).


Bible se na mnoha místech věnuje Božímu království. Tento pojem a také synonymum – Království nebeské se vyskytuje jen v Novém zákoně téměř sto padesátkrát. Takřka všechno Ježíšovo učení se vztahuje k tomuto království, buď nebeskému, pozemskému nebo obojímu.


Mnoho lidí zastává nebiblický názor, že království Mesiáše prostě spočívá jen ve vládě v srdcích jeho následovníků v tomto životě. Trpící církev Věku evangelia je skutečně v Písmu svatém občas nazvaná královstvím (např. Matouš 11:12). Nicméně popírání, že existuje také budoucí Boží království, dosud všeobecně neustanovené (Žalm 72:8), v němž bude na zemi plněná Boží vůle, tak jak se plní v nebi a v němž se Ježíš společně s církví mají ujmout vlády nad zemí (Zjevení 5:9, 10), znamená znehodnocení a zmaření největších a nejslavnějších slibů poskytnutých Ježíšem, apoštoly a proroky.


Ježíšovo doporučení, abychom se modlili o příchod Božího království a také naplnění jeho vůle na zemi, tak jako se plní v nebi, má mimořádný účel. Chtěl, abychom pamatovali na krásné Boží zaslíbení, že království Mesiáše bude ustanoveno v moci a veliké slávě po jeho druhém příchodu a také, že neznalost, hřích a smrt budou odstraněny a ochotní, poslušní z lidského rodu budou od ní osvobozeni. Pak každé koleno se skloní a každý jazyk vyzná k slávě Boha, že Ježíš Kristus je Pán (Izajáš 25:7–9; 45:22, 23; Římanům 8:19–22; 14:11; Filipským 2:9–11).


Ježíš zřejmě chtěl, abychom Boží království spojovali s velkým příslibem daným Abrahamovi: „V tobě budou požehnány všechny čeledi země“ (Genesis 12:3; 22:16–18; Galatským 3:8, 16, 29). Jeho učením, poselstvím, jímž pověřil svůj lid, aby jej šířil v jeho jménu, je evangelium království (Matouš 24:14) – poselství spásy církve a světa (1. Janův 2:2; Jan 10:16).


DVĚ FÁZE KRÁLOVSTVÍ


Ze zaslíbení daného Abrahamovi (a také z mnoha jiných míst Písma, z kterých část probereme později) zjišťujeme, že Boží království, za které se modlíme, má mít dvě části – fáze: nebeskou, duchovní („jako nebeské hvězdy“) a pozemskou („jako písek na mořském břehu“). V těch dvou fázích Božího království, v Abrahamově semeni jako hvězdy a jako písek, shodně s Božím příslibem ve Smlouvě potvrzené přísahou, „budou požehnány všechny čeledi země“ (Genesis 22:16–18; 13:16; 15:5; 26:4; 28:14; 32:12; Židům 6:13–18). Je to skutečně biblická definice „evangelia“ – veliké radosti, která bude pro všechen lid (Lukáš 2:10–14), protože „Písmo předvídalo, že Bůh ospravedlní pohany na základě víry; dopředu oznámilo Abrahamovi: V tobě budou požehnány všechny národy“ (Galatským 3:8).


ŽIDOVSKÉ NADĚJE VZTAHUJÍCÍ SE KE KRÁLOVSTVÍ


Židovský národ po mnoho staletí očekával na naplnění Božího zaslíbení daného Abrahamovi – že se stane veliký a skrze ně na všechny národy splyne Boží požehnání. Bůh přislíbil, že budou-li Židé poslušní jemu a dodrží s ním uzavřenou smlouvu, stanou se mu královstvím kněží a svatým národem (Exodus 19:5, 6). Izrael jako národ měl pokyny a přípravu díky Smlouvě zákona a kvůli tomu byl nejvíce pobožným a nejlépe poučeným národem světa během prvního Ježíšova příchodu.


Pak Jan Křtitel, Ježíš a jeho učedníci hlásali Židům „přiblížilo se království Nebes“ (Matouš 3:2; 4:17; 5:20; 10:7; Marek 1:14, 15). Tímto způsobem vyjádřili skutečnost, že výsada stát se nebeským, duchovním semenem Abrahama, Božím „královstvím kněží“ (toto privilegium bylo hlavní milostí příslibu) patří jim – pokud byli připraveni a skutečně svatým národem.


Ovšem oni očekávali velkého osvoboditele, který by je vysvobodil z římského útlaku, opětovně nastolil v Izraeli království o veliké moci a slávě a žehnal všechny ostatní národy. Boží království chápali pouze jako pozemské království, proto Ježíšovo učení o nebeském království bylo pro ně obtížné k přijetí, stejně tak je dnes biblické učení o pozemské fázi tohoto království obtížné k přijetí pro mnohé, kteří myslí na Boží království pouze jako na nebeské království.


Židovský národ nebyl připraven. Jedině předpovězená malá hrstka jeho příslušníků (Izajáš 1:9; Římanům 9:27; 11:5), která na konci Ježíšově misi čítala jen 500 svatých (1. Korintským 15:6), „pravých Izraelitů“ (Jan 1:47), v srdci zcela posvěcených Bohu, přijala poselství evangelia. Ježíš národu, který jako celek nepřijal poselství prohlásil: „vám Boží království bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.“ (Matouš 21:43) Nakrátko před svým ukřižováním jim řekl: „váš dům se vám ponechává pustý (…) mě neuzříte od nynějška až do chvíle, kdy řeknete: Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově [Jehovově].“ (Matouš 23:37–39) Několik dní později dav Židů volal: „Ukřižovat!“, zatímco bezbožný Pilát se ptal: „Čeho se vlastně dopustil?“ Takže židovský národ zřejmě nebyl připraven k tomu, aby se stal duchovním semenem Abrahama, které Bůh použije k žehnání ostatních národů.


Výsady a milosti království vyšly z „Izraele podle těla“ (1. Korintským 10:18) k ovoce rodícímu národu: duchovnímu Izraeli, duchovní třídě království, která svoji existenci začala v den letnic. Všichni „praví Izraelité“ z tělesného domova měli tu výsadu stát se členy duchovního domova (Jan 1:12; Římanům 11:7), aby obdrželi zplození Duchem svatým a byli přivedeni k „jeho tělu [ke Kristu], jímž jest církev“ (Římanům 12:5; 1. Korintským 10:17; 12:22, 23; 3:6; 4:12; Koloským 1:24). O této církvi svatý Petr napsal: „vy (…) jste (…) královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu“ (1. Petrův 2:9, srov. Exodus 19:5, 6).


POHANÉ PŘIJETÍ K TŘÍDĚ KRÁLOVSTVÍ


Hrstka Židů, pravých Izraelitů, byla považována za hodné být v tomto svatém národě – duchovním Izraeli. Ostatní Židé, nominální Izrael, byli považováni za nehodné a jako symbolické větve přirozeného stromu olivy byli vylomeni. Na jejích místo byli naroubováni věřící a posvěcení pohané jako symbolické větve plané olivy, aby se stali součástí skutečného vyvoleného národa, duchovního Izraele, který byl určen k obdržení největších milostí Abrahamovy smlouvy (Římanům 11:16–24).


Od Kornélia (Skutky 10) po celý Věk evangelia shlížel Bůh „na pohany, aby z nich přijal lid jménu svému”, aby společně s pravými Izraelity byli duchovním semenem “jako nebeské hvězdy“. Bůh říká: „Potom [po shlížení a zkompletování vyvolených z pohanů] se vrátím [s milostí pro lidský rod jako celek] a [abych to splnil] znovu postavím Davidův zbořený stánek [opět pozdvihnu Davidovu rodinu ke královské hodnosti, v Mesiáši jako Králi], jeho trosky znovu vystavím [Království Izraele je v troskách od ztráty své královské rodiny jakožto panovníků během Sidkijáše v roce 607 př.n.l., ale v tisícileté vládě Mesiáše bude jim navráceno pozemské království] a vztyčím jej [jako domov vládnoucí světem]“ (Skutky 15:14–16).


Římanům 11:25–27 poukazuje také na to, že tělesný Izrael byl zbaven Boží milosti pouze do chvíle, než byla zkompletována duchovní třída království. Dále, dvacátý verš dokazuje, že Izraelité byli zamítnuti kvůli jejích nevíře, nedocenění Mesiáše a jeho pozvání ke vstupu do duchovní třídy království (Matouš 23:13). Ne však navždy „část Izraele se zatvrdila“. Mělo to být „dokud nevejde plnost pohanů [plný počet vyvolených do duchovní třídy království, která měla být vyvolena z pohanů během Věku evangelia]“. Bůh přislíbil, že se pak jeho milost navrátí k Izraeli: „Bude však zachráněn celý Izrael [ze svého zaslepení a Adamova odsouzení – spolu s mrtvými a žijícími (Lukáš 2:34)], jak je napsáno: Ze Siónu přijde Vysvoboditel [Kristus, hlava a tělo], odvrátí od Jákoba [tělesného Izraele] bezbožnosti [jejich zatvrzení během Věku evangelia]; a to bude má smlouva s nimi [Nová smlouva, která vepíše Boží zákon do jejich srdcí a myslí; srov. Jeremjáš 31:31–34; Ezechiel 36:25, 26], až odejmu jejich hříchy [uplatněním zásluhy Kristova výkupného, aby za ně učinil zadost Boží spravedlnosti a v důsledku toho byli zachráněni od rozsudku vyneseného nad Adamem; srov. Exodus 24:8; Židům 9:19]“.


Po výše uvedeném konstatování apoštola Jakuba ocitovaném ze Skutků 15:14–16 dále (v. 17) poukazuje na to, že opětovné nastolení pozemského království Izraele má zvláštní účel: „Aby i ostatní lidé [zbytek ponechaný po vzetí vyvolených tj. nevyvolení] horlivě hledali Pána [spásu, když pozemská fáze království bude ustanovena v Tisíciletí], všechny národy [všichni nevyvolení], nad nimiž je vzýváno moje jméno [Boží jméno; nejde o lidi pro jeho jméno, vyvolené, zmíněné ve 14. verši, kteří nosí jeho jméno jako své rodné příjmení, ale o nevyvolené, lidstvo jako celek, nad nimiž je vzýváno jeho jméno na základě výkupného, které poskytl (Jan 3:16). Výkupné činí je jeho vlastnictvím na základě právního titulu, načež jeho jméno je napsáno na nich, stejně tak jako každý majetek nosí na sobě název majitele]“.


Apoštol Pavel vysvětluje, že velký protiobrazný velekněz, Ježíš Kristus „nevešel do svatyně udělané lidskými rukama [svatyně a velesvatyně v příbytku na poušti], která je předobrazem té pravé, nýbrž do samého nebe [během svého nanebevzetí], aby se nyní za nás [církev] ukázal před Boží tváří [před protiobraznou slitovnicí, aby učinil zadost Boží spravedlnosti] (Židům 9:24)“. Avšak Ježíš je smírčí obětí nejen „za naše hříchy [církve] (…) ale i za hříchy celého světa“, a ve svém druhém příchodu „podruhé se bez hříchu [bez oběti za hřích; ve svém prvním příchodu byl bez hříchu – Židům 4:15; 7:26; ovšem zemřel místo hříšníka; Bůh „toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem [oběti za hřích], abychom se my v něm stali Boží spravedlností“ – 2. Korintským 5:21; a ve svém druhém příchodu se objevuje podruhé, bez oběti za hřích] ukáže k záchraně těm, kteří ho očekávají“ (Židům 9:28).


POZVÁNKA DO KRÁLOVSTVÍ BĚHEM VĚKU EVANGELIA


Tímto způsobem pozvánka ke spáse v Božím království nejdříve patří duchovní církvi, volené během Věku evangelia. Její členové jsou „dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují“ (Jakubův 2:5). V první části Ježíšově druhé přítomnosti, období trvajícím tisíc let, nejprve osvobozuje a povyšuje svou nevěstu, Beránkovu ženu, své „malé stádce“ sto čtyřicet čtyři tisíce příslušníků těla, kterým přislíbil hlavní místo v nebeské fázi Království a výsadu vládnutí v něm „tisíc let“ „na zemi“ (Matouš 26:29; Lukáš 12:32; 22:29, 30; 2. Timoteovi 2:12; Zjevení 3:21; 5:9, 10; 14:1–4; 19:7; 20:4, 6). Oni obdrží úplnou spásu v „prvním vzkříšení“, když získají nesmrtelnost, „božskou přirozenost“, budou stvoření k podobě svého Pána a Spasitele jako duchovní bytosti, neviditelní pro lidské oči (2. Petrův 1:4; 1. Janův 3:2; Jan 14:19; 1. Timoteovi 1:17; 6:16).


Následně náš Pán osvobozuje a povyšuje druhořadou vyvolenou duchovní třídu, druhořadou část „církve prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích“ (Židům 12:23). Ti jsou svatým, „velikým zástupem“, který přišel z velikého soužení. Jsou to zplozená Duchem Nová stvoření Věku evangelia, která nebyla dost věrná, aby byla zařazena k počtu Kristovy nevěsty, ovšem když „svá roucha vyprali a vybílili v krvi Beránkově“ stala se hodná jako „panny (…) její družičky“, které „vstoupí do královského paláce“ „v radosti a jásotu“ a obdrží místo nikoliv na trůně, ale „před Božím trůnem“, a budou mít výsadu „sloužit mu v jeho svatyni dnem a nocí“ (Žalm 45:15; Zjevení 7:9–17).


Velký zástup jako třída je připravována k obsazení postavení v království v Čase konce, kdy mnozí, tak, jak bylo předpověděno, pobíhají tam a zpět jako nikdy předtím, značně se zvýšilo poznání, a my jsme ve „velikém soužení“ (které bylo zahájeno v roce 1914), v současném „velkém soužení, jaké nenastalo od počátku světa až do nynějška, a nikdy již nenastane“ (Zjevení 7:14; Daniel 12:4; Matouš 24:21). Tato třída Božích vyvolených je doplňována, zdokonalována a povyšována v tomto čase žní, kterým končí Věk evangelia a „přítomný zlý věk“ (Galatským 1:4; Matouš 13:39–43, 49, 50).


Kromě toho náš Pán ve stejném čase soužení rozvíjí, osvobozuje a povyšuje Mladických hodných, čtvrtou třídu Božích vyvolených. Tato třída má mít stejnou přirozenost a odměnu jako Starověcí hodní – věrní Boží služebnici z období Starého zákona, od Ábela po Jana Křtitele, popsaní v listu Židům 11: „svět jich nebyl hoden“. Mladičtí a Starověcí hodní budou spolu tvořit hlavní část vládnoucí, pozemské fáze království, které má žehnat celý lidský rod. Ježíš poukázal, že Starověcí hodní budou součásti pozemské fáze království, když dal za vzor Jana Křtitele a vysvětlil: „ten nejmenší v království Nebes [duchovní fázi království] je větší než on“ (Matouš 11:11). Hovořil také o tom, že jiní lidé spatří v království, tedy v jeho pozemské, viditelné fázi, Abrahama, Izáka a Jákoba a všechny proroky (Lukáš 13:28).


ZOBRAZENÍ DVOU FÁZÍ KRÁLOVSTVÍ


Ježíš a Malé stádce, sto čtyřicet čtyři tisíc, budou neviditelní vládci tisíciletého království. Na duchovním stupni existenci budou podporováni Velkým zástupem jako nižší neviditelní vládci. Tyto dvě třídy budou neviditelnou, nebeskou fází království. Zaujmou místo neviditelného království „přítomného zlého věku“ – království Satana a jeho andělů (Matouš 12:24–28; Lukáš 4:5–7; Jan 14:30; 16:11; 18:36; 2. Korintským 4:4; Galatským 1:4; Efezským 2:2; 6:11, 12; Koloským 1:13). Král světla a slávy zaujme místo knížete temna a hříchu (Zjevení 11:15).


Ježíš dokázal, že vládci duchovní fáze království během své vlády budou neviditelní pro lidské oči, například, když odpověděl na dotaz farizeů ohledně času příchodu Božího království. Řekl jim: „Boží království nepřichází tak, abyste ho mohli pozorovat [s vnější manifestací]; ani neřeknou [lidé nebudou schopni ukázat tyto vládce svým bližním říkajíce]: Hle, je tu nebo je tam. Neboť hle, Boží království je mezi vámi [doslova: uvnitř vás]“ (Lukáš 17:20, 21). Tímto způsobem dokázal, že když jeho království bude vládnout nad zemí, vládci tohoto království budou přítomni a silní, avšak budou neviditelní pro lidské oči, stejně jako nyní Bůh a Ježíš (Jan 1:18; 14:19; 1. Timoteovi 1:17; 6:16) a také Boží andělé.


Starověcí a Mladičtí hodní budou viditelní, pozemští představitele neviditelného království. O těchto dvou fázích království, pozemské a nebeské, často Písmo mluví jako o samostatných a odlišných. Na některých místech jsou ony obdobně znázorněny v Sijóně a Jeruzalémě.


Izajášovo proroctví 2:2–4, které později důkladně prozkoumáme, říká: „ze Sijónu vyjde zákon a Hospodinovo slovo z Jeruzaléma“. Izajáš 62:1, 2: „Kvůli Sijónu nebudu zticha a kvůli Jeruzalému nebudu mít klid, dokud jeho spravedlnost nevzejde jako záře a jeho záchrana nevzplane jako pochodeň. Národy [lidstvo jako celek] uzří tvou spravedlnost a všichni králové tvou slávu a budou tě nazývat novým jménem, které určí Hospodinova ústa.“ Joel 3:5 říká: „Avšak každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, se zachrání. Na hoře Sijónu a v Jeruzalémě budou ti, kdo vyvázli, jak řekl Hospodin, spolu s těmi, kdo přežili, jež Hospodin povolá“.


V jiných verších dvě fáze království jsou znázorněny jiným způsobem. V Žalmu 107:32 čteme: „Ať ho [Boha] vyvyšují v shromáždění lidu [obzvlášť v Malém stádci, následně ve Velkém zástupu], v zasedání starších [Starověcí a Mladičtí hodní] ať ho chválí“. V Izajášově proroctví 32:1 čteme: „Hle, král [Kristus – hlava a tělo – Zjevení 20:4, 6] bude kralovat spravedlivě a knížata [Starověcí a Mladičtí hodní] budou vládnout podle práva [ve shodě s doktrinárním učením Velkého krále]“. Žalm 45:17 naznačuje, že tato knížata budou mít podíl na pozemské, viditelné fázi království: „knížata po celé zemi“.


Tyto dvě fáze království jsou také symbolicky a krásně znázorněny v Zacharjášově proroctví 14:4, 5: „V onen [tisíciletý] den se jeho nohy [Pána – Jehovy; viz v.3, který nasvědčuje návratu jeho milosti a obnovení jeho vlády na zemi] postaví na Olivové hoře [v království světla, pokoje a Božího požehnání], která je východně [ze strany východu slunce] naproti Jeruzalému. Olivová hora se rozštěpí na poloviny od východu k západu [tímto způsobem otevírá cestu pro Slunce spravedlnosti – Malachiáš 3:20; Matouš 13:43 – aby zářilo mezi rozštěpené části] a vznikne převeliké údolí [údolí požehnání, Boží království na zemi, naplněné světlem pravdy a spravedlnosti, které svítí pro celý lidský rod, svobodný od veškerého stínu hříchu a smrti]. Polovina hory [duchovní fáze království – Malé stádce a Velký zástup] ustoupí [z pozemských k nebeským poměrům] na sever [ve směru Plejád, domnělého sídla Božího mocnářství – Jób 38:31; Žalm 48:3; 75:7, 8; Izajáš 14:13, 14] a polovina [pozemská fáze, Starověcí a Mladičtí hodní] na jih [celkové obrození k dokonalému lidskému životu v pozemské fázi království]“. Pak všichni, kteří se stali pravými Izraelci Tisíciletí, „Božím lidem“, zachovají život útěkem do údolí milosrdenství. Tímto způsobem Jehova přijde se svým požehnáním pro svět, které poskytnou jeho svatí, a jako Abrahamovo símě budou s ním spojeni v žehnání všech národu země.


ZOBRAZENÍ ČTYŘ VYVOLENÝCH TŘÍD


Některá místa Písma líčí samostatně všechny čtyři vyvolené třídy. Upozorníme pouze na některá: Joel 3:1, 2 poukazuje na to, že „potom“ [po Věku evangelia s jeho časem soužení a žně, popsanými v kontextu] Bůh vylije svého svatého Ducha na každé tělo, aby nevyvolený svět, zbytek z lidí, mohl dosáhnout na svůj tisíciletý Soudný den, ve kterém bude zachráněn z Adamova odsouzení a získá příležitost poznání pravdy, zaslechnout jméno Ježíš, jediné jméno, které je dáno pod nebem a kterým můžeme být zachráněni (Skutky 4:12; 17:31; 2. Petrův 3:7, 8; 1. Timoteovi 2:4; 2. Timoteovi 4:1; Jan 1:9; 12:32; Izajáš 11:9). Tehdy, ve Věku tisíciletí, Kristovi „synové“ (ti silnější) a „dcery“ (ti slabší, srov. Izajáš 60:4) budou „prorokovat“ (hlásat pravdu – Žalm 107:22) v „čase obnovy všech věcí“ (Skutky 3:19–21), „vaši starci [hebr. zekenim; stejně přeloženo jako „starci“ v Izajášově proroctví 24:23, kde se jedná o stejnou třídu] budou mít sny [obdrží zjevení hlubších Pravd v Božím království na zemi] a vaši mládenci [Mladičtí hodní, druhá třída semene jako písek] budou mít vidění [obdrží zjevení jednodušších pravd]. Také na otroky [Malé stádce] a otrokyně [Velký zástup] vyleji v oněch dnech [Věk evangelia, ve kterém budou zdokonaleny dvě duchovní třídy neviditelné fázi království, símě jako hvězdy] svého Ducha“. Zde, kromě nevyvolených synů a dcer z restituce, jsou vyjmenovány samostatně čtyři vyvolené třídy: dvě z pozemské fáze království (Starověcí a Mladičtí hodní) a dvě z nebeské fáze království (Malé stádce a Velký zástup).


NOE A JEHO SYNOVÉ; KNĚŽÍ A LÉVIJCI


Na čtyři vyvolené třídy poukazují také čtyři páry lidí zachráněné z vod potopy (předobraz prokletí země) v arše (předobraz Abrahamovy smlouvy). Noe a jeho žena znázorňují Ježíše (Židům 11:7) a Malé stádce, kteří obnoví lidstvo jako druhý Adam a Eva „až se Syn člověka při obnovení všeho posadí na trůn své slávy“ (Matouš 19:28; 1. Korintským 15:45). Tři synové Noeho (Šém, Chám a Jefet) a jeho ženy znázorňují Starověkých a Mladických hodných a také Velký zástup, obdobně v jejich vůdcích a členech zmíněných tříd (Genesis 7:13; 1. Petrův 3:20).


Kněží, utáboření na východ od příbytku, znázorňují Královské kněžstvo, Krista, hlavu a tělo. Tři skupiny Lévijců – Kehatovci, Geršónovci a Meraríovci – utábořeni na zbývajících třech stranách příbytku znázorňují příslušné tři zbývající třídy Božích vyvolených (právě zmíněné v předchozím odstavci) jako Abrahamovo símě v jeho širším smyslu. Oni budou napomáhat Královskému kněžstvu v žehnání všech rodů na zemi, znázorněných ve dvanácti kmenech Izraele, utábořených ve větší vzdálenosti od příbytku.


ŽALM 72:3 A IZAJÁŠ 60:13


Čtyři vyvolené třídy jsou také zobrazeny ve dvou horách a dvou pahorcích, které přinesou lidskému rodu pokoj ve spravedlnosti (Žalm 72:3; Izajáš 55:12).


Skutečný Jeruzalém byl postaven na dvou horách, Sijónu a Morii, a na dvou pahorcích, Akře a Bezetě. Sijón a Moria znázorňují nebeskou a pozemskou fázi království, tj. Krista, hlavu a tělo a Starověkých hodných jako dvě vyšší síly království (viz Žalm 72:16; Izajáš 2:2 – „na vrcholcích hor“). Akra a Bezeta znázorňují podřízené (vedlejší) síly království tj. Velký zástup a Mladických hodných. Jako Moria byla první zastavěnou Izraelci výšinou Jeruzalém, tak Starověcí hodní byli první rozvinutou částí království. A jako Sijón byl druhou zastavěnou Izraelci výšinou Jeruzaléma, tak Malé stádce bylo druhou rozvinutou části království. Jako pohorek Akra byl třetí zastavěnou Izraelci výšinou Jeruzaléma, tak Velký zástup je třetí třídou mezi rozvinutými orgány (vedlejší vládou) království (Zjevení 7:9–17). A jako pahorek Bezeta byl čtvrtou a poslední zastavěnou Izraelci výšinou Jeruzaléma, tak Mladičtí hodní jsou poslední rozvinutou vládou (druhou vedlejší vládou) království. Lidstvo, které má být žehnáno skrze tyto dvě symbolické hory a podřízené jim pohorky je znázorněno v údolí Jeruzaléma.


Izajáš 60:13 také ukazuje na čtyři třídy vyvoleného Abrahamova semena, které má žehnat lidstvo v nadcházejícím království: „K tobě přijde [protiobrazní Lévijci budou přivedeni ke Kněžstvu, Kristu, hlavě a tělu; Numeri 3:6–9] sláva Libanonu [Libanon znamená bílý, a jeho věčně zelené stromy, sláva Libanonu, znázorňuje spravedlivé jako protiobrazné Lévijce; Žalm 92:13, 14] – cypřiš [Starověcí hodní] a jilm [Velký zástup] spolu [společná služba] se zimostrázem [Mladičtí hodní] – k ozdobení místa mé svatyně [práce Lévijců – Numeri 3:6–9; 8:19]; oslavím [„Hospodinova sláva naplní celou zemi“ – Numeri 14:21] místo svých nohou [„země podnoží mých nohou“ – Skutky 7:49].“


DANIEL 3; 2. TIMOTEOVI 2:20 A ŽALM 45


Daniel 3 popisuje tři z čtyř vyvolených tříd, žijících nyní, u konce Věku evangelia a to: Malé stádce (Šadrak, královský, sugeruje Královské kněžstvo; 1. Petrův 2:9), Velký zástup (Méšak, host, sugeruje hosty pozvané na svatební Beránkovou večeři, na kterou předvolání a pozvání je posíláno nyní, u konce Věku evangelia; Zjevení 19:5–9) a Mladických hodných (Abed-nego, služebník proroka; oni jsou věrnými služebníky Malého stádce a Velkého zástupu u konce Věku evangelia a budou zvláštními pomocníky Starověkých hodných v tisíciletém království na zemi). Věrný Boží lid z těch tři vyvolených tříd se odmítá klanět a vzdávat čest protiobrazné zlaté soše militarismu a také papežství a federalismu – šelmě a jejímu obrazu (Zjevení 13:4–17).


2. Timoteovi 2:20 dokazuje, že „ve velkém domě [velký dům obrazného velekněze Árona – Leviticus 16:6; Numeri 17:2, 3; 3:6–9, 17–20 – tvořili jeho synové a výše uvedené tři obrazné třídy Lévijců; ve velkém domě našeho velekněze jsou tedy čtyři protiobrazné třídy] nejsou jen nádoby zlaté a stříbrné [znázorňující v pořadí Malé stádce a Velký zástup, dvě vyvolené třídy nebeské, duchovní fázi království – srov. Malachiáš 3:3], nýbrž i dřevěné a hliněné [znázorňující v pořadí Starověkých a Mladických hodných, dvě vyvolené třídy viditelné, pozemské fázi království; a kromě těch čtyř vyvolených tříd budou:], jedny [z celého lidského rodu] ke cti [v čase restituci], druhé k méně čestným účelům [kozly z Matouše 25:31–46]“.


Žalm 45 poskytuje krásný obraz a mimo jiné poukazuje na tři ze čtyř vyvolených tříd. Jehova je ve druhém verši uveden jako řečník a Ježíš jako „král“. Pak Ježíš je popsán ve verších 3 až 10 a Malé stádce, jeho nevěsta a spoludědic, ve verších 10 až 15. Velký zástup, jako sloužící nevěstě, „za ní (…) i panny, její družičky“, je ukázán ve verších 15 a 16. Starověcí hodní („otcové“) jsou zmínění v sedmnáctém verši jako Kristovy děti ve Věku tisíciletí a také jako „knížata po celé zemi“ nad restituční třídou. Restituční třída („národy“) je uvedena samostatně od všech jiných tříd v osmnáctém verši.


Čtyři vyvolené třídy Božího věrného lidu, které kráčí nikoliv podle zraku, ale podle víry, tvoří Abrahamovo vyvolené símě, skrze které budou žehnány všechny rody země v nadcházejícím království na zemi, které brzy bude ustanoveno, jelikož „ti, kdo jsou z víry, jsou synové Abrahamovi“ a „takže ti, kdo jsou z víry, docházejí požehnání s věřícím Abrahamem“ (Galatským 3:7–9).


HORA (KRÁLOVSTVÍ) PÁNA


Kristova vláda pokoje na zemi bude brzy zahájena. Jak předpovídal Bůh prostřednictvím svých proroků (např. Izajáš 2:2–4; Micheáš 4:1–4) „stane se v posledních dnech [ve kterých žijeme], že se hora [království – Daniel 2:34, 35, 44, 45] Hospodinova domu bude tyčit nad vrcholy hor [bude převyšovat nebo podřizovat všechny absolutní monarchie a podobné vlády], bude povznesena nad pahorky [omezené monarchie, republiky, demokracie apod.] a budou k ní proudit všechny pronárody [každý národ bude ji podřízen – srov. Zjevení 11:15; Zacharjáš 14:16–19]“.


„Mnohé národy půjdou a budou pobízet: „Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu [staňme se poddanými Božího království], do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám [pravdy a spravedlnosti – 1. Timoteovi 2:4; Izajáš 26:9; 28:17; Žalm 67:5; 96; 98] a my po jeho stezkách budeme chodit.“ Ze Sijónu [nebeské, duchovní fázi království: Krista a jeho „malého stádce“ svatých – Lukáš 12:32; Izajáš 33:5; Daniel 7:13, 14, 18, 22, 27; Abdijáš 1:21; Zjevení 14:1] vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma [pozemské fázi království].“


„On bude soudit pronárody, on ztrestá národy mnohé [v průběhu „velkého soužení“ (které bylo zahájeno v roce 1914) a také během celého tisíciletého Soudního dne, kdy „obyvatelé světa se učí spravedlnosti“ – 2. Petrův 3:7, 8; Izajáš 26:9]. I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože [své zásoby, objevy, vynálezy apod. včetně jaderné energie promění z prostředků lidské zhouby k prostředkům žehnání svých bližních]. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji [„Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře“ – Izajáš 11:9]“.


„ČAS SOUŽENÍ“ PŘIPRAVÍ CESTU


Nevídaný Čas soužení, který tíží svět od roku 1914, je jen přípravou cesty (Sofonjáš 3:8, 9; 2. Petrův 3:7, 10–13) k zavedení slavného Kristova panování pokoje. Bůh prohlašuje (Ageus 2:6, 7), že v průběhu Času soužení „ještě jednou“ zatřese „všemi národy“, načež „přijde to, po čem touží všechny národy“ a v Židům 12:27 vysvětluje že „ono 'ještě jednou' ukazuje na proměnu těch věcí, jimiž lze otřást, neboť jsou učiněné [smyšlené, falešné, nezakládají se na principech pravdy a spravedlnosti], aby zůstaly ty věci, které se netřesou [ty věci, které jsou založeny na pravých principech, zejména Boží království, „neotřesitelné“ – v. 28]“.


U Ozeáše 2:20 a v Žalmu 46:9–11 předpovídá Bůh zničení nástrojů války a konečný výsledek Času soužení. Prohlašuje: „odstraním ze země luk, meč i válku a dám jim [lidem] pobývat v bezpečí“. „Pojďte a pohleďte na Hospodinovy skutky, jakou hroznou spoušť udělal na zemi. Činí přítrž bojům až do končin země, láme luky a přesekává kopí, vozy pálí ohněm. Přestaňte! [upusťte od křiku a boje] Uznejte, že já jsem Bůh [nejvyšší bytost], vyvýšený nad národy, vyvýšený nad zemí! [po Čase soužení lidstvo bude natolik ponížené selháním vlastních plánů odzbrojování, míru a bezpečnosti, že bude připraveno poslechnout hlas Boha (1. Královská 19:12), učit se o něm a poslouchat jeho syna (Matouš 17:5)]“.


Ale v tomto Čase soužení „jejich duše se v té zhoubě rozplývaly. Motali se, potáceli se jako opilec. A veškerá jejich moudrost byla k ničemu“. Zanedlouho však, stále více „úpěnlivě volají k Hospodinu, vyvádí je z jejich úzkostí. Proměnil bouři [Čas soužení] v utišení, vlnobití utichlo. Oni se radovali, že utichlo, a on dovedl je do vytouženého přístavu [tj. Božího království na zemi]“ (Žalm 107:26–30).


Ezechiel 38 a 39 (srov. Zacharjáš 12) líčí poslední fázi soužení, nazvanou „soužením Jákoba“ (Jeremjáš 30:4–8), ve kterém různé okolní národy se budou snažit zničit znovu shromážděný Izrael. Ezechiel 39:9 popisuje výsledek zničení zbrani: „Obyvatelé izraelských měst vyjdou a zapálí zbroj, štít i pavézu, luk a šípy, oštěp a kopí, a spálí je. Budou z nich rozdělávat oheň“. Všimněte si také Zacharjáše 9:10: „Vyhladím vozy z Efrajima a koně z Jeruzaléma, válečné luky budou zničeny. Vyhlásí [Mesiáš – Kníže Pokoje – Izajáš 9:5,6] pokoj národům a jeho vláda [Daniel 7:13, 14, 27] bude od moře k moři, od Řeky až do končin země“ (srov. Žalm 62).


POPSÁNÍ POŽEHNÁNÍ KRISTOVY VLÁDY


Úplné odzbrojení, mír a bezpečí, které nesjednaly plány a záměry lidí a ani sjednat nemohou, budou splněny během slavné tisícileté Kristovy vlády. Pak se již lidé nebudou učit bojovat a vzájemně ničit, jak to činí nyní a činili v minulosti od doby Kaina „který byl [ducha, povahy] ze Zlého [Satana] a zabil svého bratra“ (1. Janův 3:12). Pak budou žít společně v míru a každý se bude starat o dobro ostatních. Pak „každý bude bydlit pod svou vinnou révou, pod svým fíkovníkem [každý bude mít svůj vlastní domov a majetek a bude požívat ovoce své práce], a nikdo ho nevyděsí“ (Micheáš 4:4; Izajáš 65:21–25); neboť pak bude kralovat „Kníže pokoje“ a „nebude konce vzrůstu jeho panství a pokoje“ (Izajáš 9:5,6).


„Veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu (…) čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů“ (Římanům 8:22, 19). Na konci současného Času soužení, který svrhne impérium Satana s jeho symbolickým nebem a zemí (jeho falešné náboženské a světské vlády), které „s rachotem zaniknou“ (2. Petrův 3:7, 10–12; Matouš 24:35; Zjevení 6:14; 20:11), „synové Boží“, Abrahamovo sémě, se zjeví a zahájí žehnání všem rodinám země, jak žijícím, tak zemřelým, protože „mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou“, „všichni v hrobech uslyší jeho [Ježíšův] hlas“ (Daniel 12:2; Jan 5:28,29; Zjevení 20:12 – 21:5).


Skutečné nebe a země trvají navždy (2. Korintským 5:1; Kazatel 1:4), ale symbolické nebe a země „přítomného zlého věku“ pomíjí. „Podle jeho slibu čekáme nové nebe [duchovní fázi království a podřízené ji náboženské zřízení] a novou zemi [pozemskou fázi království a ji podřízené sociální zřízení], ve kterých přebývá spravedlnost“ (2. Petrův 3:13; Izajáš 65:17; 66:22,23; Zjevení 21:1, 24–27; Sofonjáš 3:8,9). Pak „všechny končiny země uvidí záchranu našeho Boha“; „I zjeví se Hospodinova sláva a všechno tvorstvo společně spatří“ (Žalm 67:8; Izajáš 40:5; 52:10).


Kristus bude pokračovat ve své tisícileté zprostředkující vládě „dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy. Jako poslední nepřítel bude přemožena [Adamova] smrt“ (1. Korintským 15:24–26; Ozeáš 13:14; Zjevení 20:14). „Už nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra: Poznávejte Hospodina! Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich, je výrok Hospodinův. Odpustím jim [prostřednictvím Krista] jejich nepravost a jejich hřích už nebude připomínat“; „Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem“ (Jeremjáš 31:34,33).


„A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha [povahu]. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich. Pak budete sídlit v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, budete mým lidem a já vám budu Bohem“ (Ezechiel 36:26–28).


Pak bude vyhlášeno poselství („veliký hlas z nebe“) říkající (Zjevení 21:3,4): „Hle, příbytek Boží [Kristus jako místo Božího setkání, obydlí a požehnání] uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi [bude obnoveno společenství mezi Bohem a lidskou rasou, tak jak existovalo mezi Adamem a Bohem před Adamovým pádem] a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi [lidé budou s ním ve smlouvě, podobně jako byl Adam než zhřešil], a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo [všechny následky prokletí lidstva v důsledku hříchu otce Adama], pominulo [do konce tisíciletého království vlády spravedlnosti]“. „A nebude tam nic proklatého [Adamovo prokletí bude zcela odstraněno]“ (Zjevení 22:3).


V průběhu tisícileté vlády Kristova království bude Satan svázán, aby nemohl více klamat národy, dokud se nenaplní tisíc let. Pak bude uvolněn na „krátký čas“, s cílem konečného vyzkoušení všech lidí, aby ukázali mají-li srdce dostatečně věrná Bohu a jeho principům pravdy a spravedlnosti. Ti, kteří budou shledáni jako nehodní věčného života, budou spolu se Satanem a jeho zlými anděly zničeni v druhé smrti – věčné zkáze. Ale ti, kteří budou shledáni jako hodní, spravedliví, uslyší jak velký král Ježíš jim říká: „Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království [pozemského], které je vám připraveno od založení světa.“ (Zjevení 20; Matouš 25:31–46) Pak budou následovat „budoucí věky“ (Efezským 2:7), věky úžasného míru a štěstí pro obnovené lidstvo ve věčném Božím království na zemi. Pak bude úplně vyslyšena modlitba z Matouše 6:10! Chvalme Boha za tento konečný výsledek!


ZAČÁTEK PRÁCE KRÁLOVSTVÍ K IZRAELI


Písmo svaté, biblická chronologie, naplnění biblických proroctví týkajících se Izraele a znaky času bohatě a souhrnně svědčí o tom:


(1) že symbolické „sedm časů“ trestu Izraele z rukou národů (pohanů), mezi nimiž měli být rozptýleni (Leviticus 26:18,21,24,28, 33–45), skončily.


(2) že během Věku evangelia Jeruzalém (Izrael) byl odveden „jako zajatci (…) mezi všecky národy“ a pošlapán „národy, dokud se nenaplní jejich čas“ (Lukáš 21:24), jenž byl naplněn, když skončil určený čas.


(3) že ustanovený čas Izraele „dvojnásobně za všechny své hříchy“ (Izajáš 40:1,2; Jeremjáš 16:14–18; Zacharjáš 9:12) „se naplnil“.


(4) že jak přichází „plnost pohanů“, „zatvrzení zčásti“, které přišlo na Izrael, je postupně odstraňováno a přízeň pozvolna je jim obnovována.


(5) že nyní Bůh znovu shromažďuje Izrael do jejich zaslíbené země a tímto zahajuje ustanovení svého království na zemi, tak jak slíbil (Leviticus 26:40–45; Žalm 22:24–32; 102:14–29; Izajáš 2:2,3; 14:1; Jeremjáš 23:5–8; 24:6,7; 30:7–11, 18–24; 31:8–12; 33:7,10,11; Ezechiel 16:53–55, 60–63; 36:1–15, 24–38; 37; Ozeáš 3:4,5; Jóel 4:1,2, 17–21; Ámos 9:14,15; Sofonjáš 3:10–20; Zacharjáš 8).


(6) že Izrael se jako národ vrátí do své zaslíbené země dříve než uzná svého Mesiáše, dříve než bude ustanoveno jeho království na zemi a uzavřena s nim Nová smlouva (Ezechiel 37:21–28; Zacharjáš 12:10; Jeremjáš 31:23–34).


(7) že přišel čas, kdy „fíkovník“ (Izrael) a „jiný strom“ (významný a bezpříkladný počet národů, které nyní získaly nezávislost) „se už zelenají“ (prosperují jako samostatné národy) a že „až uvidíte, že se toto [společně s mnoha jinými znaky času vyplněných proroctví] děje, vězte, že je blízko království Boží“, „napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení [osvobození] je blízko“ (Lukáš 21:28–33).


Děkujeme Bohu za jeho nádherné království na zemi, které brzy přijde a o které se stále modlíme: „Přijď tvé království, staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi“.




Copyright © 2008 - 2015 Laické domácí misijní hnutí

NAVRCHOLU.cz