korunaLaické domácí misijní hnutí

Úvod
Letáky:
Obnova
Co je to peklo?
Skutečná svoboda
Soudný den
Úplné evangelium
Co je pravda?
Nová země
Brožury:
Království Boží - nebeské a pozemské
Sobota
Knihy:
Studie Písma
Každodenní nebeská mana
Stánkové stíny lepších obětí
Kázání pastora Russella a přetisky Strážné věže
Biblická korouhev
Přítomná pravda
Kontakt
Obdobné stránky:
Polsko
Spojené státy
Německo
Ukrajina
Rusko
Litva
Francie
Brazílie
Indie


KAŽDODENNÍ NEBESKÁ MANA

SRPEN



1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 28 29 30 31



1. SRPNA


V moci jazyka je život i smrt. – Přísloví 18:21 [ČEP]


Vliv jazyka překonává vliv všech ostatních údů našeho těla dohromady. Jeho ovládání v Pánově službě je tedy nejdůležitější prací jeho lidu, týkající se smrtelného těla a služby ve prospěch Pána. Jak často několik slov lásky, laskavosti a pomoci naprosto změnilo směr lidského života! Ano, jak často ovlivňovalo a utvářelo osudy národů! Jak často zlá, nevlídná a pomlouvačná slova působila velikou nespravedlnost, poškozovala dobré jméno apod., nebo – jak hlásá apoštol – „zapalovala běh života“, probouzela vášně, spory a nepřátelství, které zpočátku nikdo nečekal. Není divu, že hlásá, že podobné jazyky jsou zapalovány „Gehennou“, druhou smrtí.


V Písmu svatém jazyk znázorňuje znalosti – pravdivé nebo falešné – vyjádřené řečí. Myšlenka tohoto verše, že život je v moci jazyka, se tedy shoduje s Jakubovým napomenutím: „V tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše.“ Myšlenka, že smrt je v moci jazyka, se shoduje se sdělením svatého Pavla o falešných učitelích a o tom, že se jejich slova budou šířit jako rakovina. Nepochybně bychom měli střežit své myšlenky a projevy, protože nesou nám a našim posluchačům život, anebo smrt. Současné celosvětové utrpení a budoucí blaho úzce souvisí s řečí, dobrou a pravdivou, nebo zlou a falešnou.


Souběžné verše: Žalm 12:4; 34:12–14; 140:4; Matouš 12:36, 37; 15:18, 19; Jakubův 3:1–13; 1:26; Přísloví 10:20, 21, 31; 11:30; 16:27; 18:4–8; 2. Timoteovi 2:23–25; Římanům 10:14, 15; 2. Korintským 2:16; Efezským 4:29; Koloským 4:6.

Písně: 116, 70, 164, 200, 210, 154, 315.

Poems of Dawn, 261: Clear the Way.

Tower Reading: R 5517.

Otázky: Jaký vliv měl v tomto týdnu můj jazyk? Za jakých okolností a s jakými výsledky?



2. SRPNA


Přistupte, klaňme se, klekněme, skloňme kolena před Hospodinem, který nás učinil. – Žalm 95:6 [ČEP]


Soudíme, že pro žádného křesťana není bez modlitby možné v životě udržet správnou, soudržnou cestu a vybudovat si takový charakter a strukturu víry, jakou ztělesňuje apoštol, tvořenou „zlatem, stříbrem a drahým kamením“, ba co více, bez pravidelnosti v modlitbě, téměř se nám chce říci, bez klečení v modlitbě, a věříme, že zkušenosti a svědectví nejupřímnějších a nejoddanějších Hospodinu, kteří kdy žili, to potvrdí.


Jediným rozumným přístupem pro nás, kteří jakožto Boží stvoření závisíme na jeho hojnosti a jsme požehnáni jeho laskavostí, je uctívání. Uctívání v sobě zahrnuje nejen modlitbu ve svých prvcích invokace, chvály, díkůvzdání, vyznání, žádosti, společenství a ujištění, ale také bezvýhradnou neživost vůči sobě a světu, a živost k Bohu. Srdcem uctívání je úplné posvěcení a jeho udržení. Naprostou oddanost ve vděčné a oceňující víře, naději, lásce a poslušnosti bychom měli poskytovat jako svou rozumnou obětní službu a navzájem se zvát, aby se k nám v tomto druzí přidali.


Souběžné verše: Exodus 20:3; 34:8; Žalm 22:23; 26:6–8; 29:2; 66:4, 13, 14; 100; 116:12–14, 17; 119:108; Izajáš 38:20; 56:6, 7; Jeremjáš 31:12; Matouš 4:10; Jan 4:23, 24; Filipským 3:3; Židům 12:28; Zjevení 14:7.

Písně: 160, 11, 45, 55, 219, 8, 277.

Poems of Dawn, 103: Prayer of the Consecrated.

Tower Reading: R 5692.

Otázky: Sloužil(a) jsem tento týden Bohu? Jak? Proč? S jakými výsledky?



3. SRPNA


Oddělte se od národů země. – Ezdráš 10:11 [ČEP]


Někdo velmi dobře řekl: „Křesťan je ve světě jako loď na oceánu. Loď je na něm bezpečná tak dlouho, dokud oceán není v lodi.“ Jedním z největších problémů dnešního křesťanství je, že přijalo cizince, „národy země“, a uznalo je za křesťany. Poškozuje to nejen křesťany snižováním jejich standardů (neboť průměr je považován za normu), ale škodí také „cizincům“, protože způsobuje, že mnoho z nich věří, že jsou naprosto bezpeční a nepotřebují žádné obrácení, protože navenek jsou úctyhodní a třeba se i často účastní bohoslužeb.


Boží lid je svatým národem, odděleným od všech ostatních k Boží službě. Jeho víra, duch, naděje a cíle se liší od těch, které má obyčejný člověk. Tyto dvě třídy jsou tak rozdílné, že by se pokus o vzájemné přátelství ukázal bolestivý a katastrofální. Toto spojení by bylo obzvlášť nevýhodné pro Boží lid. K prospěchu obou tříd je nutné jejich rozdělení. Odtud napomenutí: „Vyjděte z něho, můj lide.“ Když dochází k tomuto rozdělení, věrní vstupují do bližšího společenství s Pánem a navzájem mezi sebou.


Souběžné verše: Numeri 16:21, 26; Ezdráš 6:21; Přísloví 9:6; Izajáš 48:20; 52:11; Jeremjáš 51:9; Skutky 2:40; 2. Korintským 6:17–7:1; Zjevení 18:4; 1. Korintským 6:11; Efezským 5:25–27; 1. Tesalonickým 4:3, 4; 2. Timoteovi 2:21; 2. Petrův 1:4.

Písně: 130, 78, 48, 71, 13, 196, 312.

Poems of Dawn, 224: The Rose.

Tower Reading: R 5138.

Otázky: Očišťoval(a) jsem se v tomto týdnu od zlých lidí a věcí? Jak? Proč? S jakými výsledky?



4. SRPNA


Pánův služebník nemá být hádavý, ale ke všem přívětivý a snášenlivý, a má být schopen učit a s vlídností napravovat odpůrce. – 2. Timoteovi 2:24, 25 [NBK]


Někteří jedinci z drahého Božího lidu velmi omezili svůj vliv v pravdě projevováním příliš velké míry sebedůvěry a sebevědomí v prezentování Božího plánu jiným, obzvlášť pak lidem vzdělaným. Mírnost je klenotem všude, kde ji nalezneme, ale zvlášť žádoucí je jako doplněk a prak pro pravdu. Vystřelujme pravdu se vší silou, kterou může nést, ale vždy s mírností a pokorou. Poukázání na pravdu formou otázky se často prokáže nejvíce účinné.


Ctnosti vyjmenované v tomto textu umožňují služebníkovi pravdy uskutečnit účel svého úřadu: zdatnost pro Hospodina, jeho věc a jeho lid. Postrádání těchto vlastností mu znemožňuje službu ve prospěch pravdy. Místo aby byl pomocníkem bratří a ostatních lidí, způsobuje škodu, bez ohledu na to, jak veliké jsou jeho přirozené talenty. Vyrovnaní lidé odmítají u náboženského učitele známky klerikalismu, ale ochotně reagují na ducha Mistra, jehož způsob a duch vyučování jsou dobře vyjádřeny slovy apoštola v tomto textu.


Souběžné verše: Genesis 13:8; Přísloví 15:2; 16:13; Judův 3; Titovi 3:2; 1. Timoteovi 3:2, 3; 6:11; Římanům 12:18; 14:19; 1. Korintským 4:21; 10:31, 32; Filipským 2:3, 14; Koloským 3:12; Jakubův 1:19; 2. Tesalonickým 3:15; 2. Timoteovi 2:25.

Písně: 44, 95, 125, 145, 198, 116, 210.

Poems of Dawn, 107: O Use Me, Lord.

Tower Reading: R 5698.

Otázky: Poskytoval(a) jsem v tomto týdnu ostatním Slovo? Za jakých okolností? Jak? Proč? S jakými výsledky?



5. SRPNA


Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému, těm, kdo jsou povoláni podle jeho předsevzetí. – Římanům 8:28 [ČSP]


Když Pánův lid pamatuje na tato slova, měl by být spokojen s osudem, který se mu zdá určovat prozřetelnost. Neměl by být netečný, ale spokojený, když udělá vše, co se naskytne jeho rukám. Neměl by být neklidný, podrážděný a nespokojený a neměl by reptat proti Bohu a jeho prozřetelnosti. Možná že nás Hospodin jednotlivě vybavuje a připravuje pro zvláštní službu, a právě dovolené zkušenosti nás pro ni připravují. Pamatujme také, že nejsme schopni soudit své vlastní nedokonalosti, a tudíž nejsme schopni posoudit, které zkušenosti jsou pro nás nejvíce užitečné.


Boží dítě, které jako jedno z povolaných z celého srdce miluje Boha, nachází požehnanou útěchu v ujištění tohoto verše, že veškeré jeho záležitosti jsou pod Boží péčí a dohledem a veškeré jeho zkušenosti přispívají pod Božím vedením k jeho křesťanskému vývoji. Na rozdíl od chudého světa, jehož záležitosti jsou vystaveny všem druhům náhod, křesťan, ujištěný, že v jeho zkušenostech nejsou žádné náhody, ví, že vše, co jej potkává, je výraz Boží lásky a péče a pomáhá mu dosáhnout jeho životní cíl – Kristovu podobu.


Souběžné verše: Genesis 50:20; Deuteronomium 8:2; Jeremjáš 24:5–7; 2. Korintským 4:15–18; Židům 12:9–11; Zjevení 3:19; Římanům 1:6; 9:11, 23, 24; 1. Petrův 5:7, 10; Žalm 76:11; Izajáš 51:2; Přísloví 16:7.

Písně: 63, 43, 56, 57, 93, 293, 305.

Poems of Dawn, 136: Discipline.

Tower Reading: R 4566.

Otázky: Miluji Boha nade vše? Jaký mám důkaz, že jsem byl(a) povolán(a)? Jakým způsobem mi v tomto týdnu tyto „všechny věci“ působily k dobrému?



6. SRPNA


Vzepřete se ďáblu a uteče od vás. – Jakubův 4:7 [ČEP]


Když jsme rozhodní v odmítání pokušení, posiluje to sílu našeho charakteru nejen pro současné pokušení, ale i pro ta budoucí. Do jisté míry to uvede do rozpaků našeho protivníka, který když zpozoruje naši rozhodnost, dobře ví, že by bylo bezúčelné projednávat tuto věc s osobami, které mají pevné přesvědčení a rozhodnou povahu. Když bychom však vyjednávali, jistě by to vedlo k tomu, že by protivník předložil další důvody a argumenty, a pak by to vedlo k nebezpečí, že bychom v této při byli poraženi, protože jak prohlašuje apoštol, ďábel je lstivým protivníkem a „jeho úmysly nám nejsou neznámy“. Okamžitá a rozhodná poslušnost vůči Pánovu slovu a duchu je jediný bezpečný způsob jednání pro všechny bratří.


Ďábel jedná vůči nám nejen defenzivně, ale i ofenzivně. Jeho útok je lstivý, nečekaný, prudký a urputný. Měli bychom jej rázně odmítnout, a to bdělostí, modlitbou, vírou v naši výzbroj, nadějí ve vítězství, touhou porazit ho, vytrvalou odhodlaností k vítězství, vynaložením úsilí proti němu, odtržením našich citů od zla, vyhýbáním se zlu, odvedením pozornosti od zla, nahrazením zla proti němu stojícím dobrem, umírněním zla jiným než proti němu stojícím dobrem a postavením našich neprostupných srdcí a myslí proti Satanovým útokům. Když budeme takto nezlomně pokračovat v odporu, porazíme ho a přinutíme k potupnému útěku.


Souběžné verše: 1. Petrův 5:8, 9; Efezským 4:27; 6:10–13; Matouš 4:1–11; 1. Paralipomenon 21:1; Jób 1:6–12; 2:3–7; Zacharjáš 3:1, 2; Matouš 13:19, 38, 39; Lukáš 22:31; Jan 8:38, 41, 44; 12:31; 13:2, 27; Římanům 16:20; 2. Korintským 2:11; 4:4; 11:3, 14, 15; 1. Janův 3:8, 10, 12; 5:18.

Písně: 145, 323, 13, 130, 184, 266, 272.

Poems of Dawn, 135: Endurance.

Tower Reading: R 5896.

Otázky: Vzepřel(a) jsem se v tomto týdnu ďáblu? Jak? Co mi v tom pomáhalo a co bránilo? Jaké byly výsledky?



7. SRPNA


A kdo závodí, nedostane cenu, nezávodí-li podle pravidel. – 2. Timoteovi 2:5 [ČEP]


Ježíš zachovával Boží časy, období a metody. Nikdy lehkomyslně nevystavil svůj život nebezpečí, až do doby, kdy v proroctvích rozpoznal, že přišla hodina, aby byl vydán do rukou svých nepřátel. Nemodlil se dlouze na nárožích ulic, aby jej slyšeli lidé, ani nenapomínal davy hlučnými projevy. Jak naznačil prorok, nepozvedal svůj hlas ani nekřičel v ulicích (Izajáš 42:2). Ježíš zvolil Boží metody, které jsou rozumné, moudré a účinné ve volbě z lidí té třídy, která se má podle Božího přání stát dědicem zaslíbeného království. Ať ti, kteří chtějí běžet tak, aby získali cenu, věnují pozornost Mistrovým šlépějím a stále více se naplňují jeho duchem.


Vždy když za provedení mimořádných činů je nabízena cena, jsou stanovena pravidla a podmínky, jež určují chování soutěžících. Vítěz získává cenu, jen když jsou pravidla a podmínky dodržovány. Tento princip platil v případě řeckých olympijských her, a podobně platí i v našem závodě o věčný život. Hospodin určil, že jen ti, kteří vytříbí svůj charakter ke Kristově podobě a položí svůj život ve prospěch Božího plánu, získají cenu věčného života v království. Tyto podmínky nebudou pozměněny nebo usnadněny pro ty, kteří se považují za zvláštní oblíbence. Se všemi se zachází stejně a věčným životem v království jsou korunováni jen ti, kteří jsou toho hodni.


Souběžné verše: 1. Korintským 9:24–26; Efezským 6:11–17; 1. Timoteovi 6:12; Filipským 3:14; Židům 12:1, 2; 2. Timoteovi 2:3; 4:7, 8.

Písně: 13, 20, 78, 183, 266, 272, 200.

Poems of Dawn, 42: Courage! Press On.

Tower Reading: R 3069.

Otázky: Závodil(a) jsem v tomto týdnu podle pravidel? Co mě k tomu povzbuzovalo? Co mi v tom bránilo? Jak jsem zdolával(a) překážky? Jaký to mělo vliv na mě a na ostatní?



8. SRPNA


Do kteréhokoli domu vejdete, řekněte nejprve: ‚Pokoj tomuto domu!‘ A bude-li tam syn pokoje, váš pokoj na něm spočine; ne-li, navrátí se k vám. – Lukáš 10: 5, 6 [ČSP]


Každý dělník by měl v současném období žně věnovat pozornost Pánovu pokynu, který je uveden v těchto verších. Všude, kam se ubírají Hospodinovi zástupci, měl by je doprovázet pokoj, a ne sváry, zmatky, hluk a hádky. Pravda bude samozřejmě mečem, který vyvolá opozici, ale to právě ona by měla působit tuto opozici a rozdělení, a ne hrubá či nevlídná slova nebo jednání Hospodinových zástupců. Je mnoho věcí, které rozčilují lidi v dnešní bouřlivé době. Všichni, kteří přijali pravdu, by však měli přijmout i jejího ducha a zvěstovat „pokoj skrze Ježíše Krista“.


Pán vždy připravuje vřelé přivítání pro své služebníky v těch rodinách, kde je jeho přáním, aby byli přijati. Všude, kde jeho služebníci nejsou vítáni, tam Pán pro ně nepřipravil místo, a bylo by správné, aby šli dál. Kamkoli jdou, mají projevovat Pánova ducha, připraveni udělovat duchovní požehnání, která jsou mnohem vyšší než jim udělovaná pozemská požehnání. Když jejich požehnání nejsou žádaná nebo oceňovaná, ať odejdou, spokojeni s myšlenkou, že někde jinde hodnotná rodina očekává jejich příchod.


Souběžné verše: 1. Samuelova 25:6, 17; Izajáš 9:6; 57:19; Matouš 10:11–13; Žalm 35:13; 1. Korintským 9:4–7; 1. Timoteovi 5:18; Lukáš 19:5–9; Skutky 10:36; 2. Korintským 5:18–20; Efezským 2:2, 3; 5:6; 2. Tesalonickým 3:16; 2. Korintským 2:15, 16.

Písně: 275, 23, 170, 107, 139, 179, 303.

Poems of Dawn, 148: The Servant´s Path In A Day Of Rejection.

Tower Reading: R 5979.

Otázky: Jaké byly v tomto týdnu zkušenosti spojené s tímto textem? Jak byly přijaty? Jaký byl jejich výsledek?



9. SRPNA


Pokud je [stává se] světlo v tobě tmou, jak veliká bude tma?! – Matouš 6:23 [NBK]


„Žeň“ je čas provívání „pšenice“ – čas prosévání a oddělování. Každý z nás musí osvědčit svou povahu, „všechno překonat a obstát“. Zkoušky této „žně“ musí být stejné, jako ty během židovské (obrazné) žně. Jednou z nich je kříž, další – Kristova přítomnost, ještě další – pokora, a poslední – láska. Židé byli pokáráni, protože nepoznali „čas svého navštívení“. Tato záležitost vzbuzuje dvojnásobné obavy u těch, kteří jednou viděli světlo přítomné pravdy, a pak vešli do „vnější temnoty“, což znamená nevěrnost (nedostatek víry).pen


Světlem v nás je Duch svatý. Tento Duch se může stát tmou, když se naše mysl vzdává pravdy, a srdce ducha pravdy. Dochází k tomu, jen když srdce ztrácí moudrost, moc, spravedlnost a lásku a učí se milovat hřích, blud, sobectví a světskost. Kdo tak jedná, nemůže se obnovit k pokání. Tma v něm je veliká a nekonečná. S jakou bdělostí, modlitbou a aktivitou bychom měli střežit sebe sama proti těmto výsledkům! Lépe je nikdy nezačínat, než končit svou křesťanskou kariéru tímto způsobem.


Souběžné verše: Lukáš 11:34–36; Žalm 119:105; Přísloví 6:23; Izajáš 8:20; 58:8; Matouš 4:16; 5:16; Lukáš 16:8; Jan 1:4–9; 3:19–21; 12:35, 36; Skutky 26:18; Efezským 5:14; 1. Tesalonickým 5:5; 1. Petrův 2:9; Matouš 8:12; Jan 11:9, 10; 1. Janův 2:8–11.

Písně: 315, 1, 49, 90, 91, 130, 154.

Poems of Dawn, 285: How Are the Mighty Fallen.

Tower Reading: R 4444.

Otázky: Jaké byly zkušenosti v tomto týdnu spojené se světlem a tmou? Jak byly přijaty? Jaký byl jejich výsledek?



10. SRPNA


Je-li tedy nějaké povzbuzení v Kristu, je-li nějaké potěšení lásky, je-li nějaké společenství Ducha, je-li nějaký soucit a slitování, naplňte mou radost a smýšlejte stejně, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení. – Filipským 2:1, 2 [ČSP]


Jaké je to povzbuzení k jednotě, míru a laskavosti! Jak nám naznačuje trpělivost, shovívavost, mírnost, úslužnost a útěchu jedněch vůči druhým v církvi! Hospodinův duch může tímto způsobem přetékat ve všech a každý může udělat největší možný pokrok na správné cestě. Milí bratři, buďme stále více hodni jména Barnabáše – utěšitele bratří. Ať v nás svatý Duch přetéká stále více, neboť je to pro Hospodina potěšením. Když bude v nás pobývat hojně, všichni se můžeme stát syny a dcerami útěchy v Siónu, zástupci našeho Otce a prostředníky Ducha svatého a pravdy.


Nic není pro Hospodinovy služebníky větším potěšením než duchovní úspěch těch, kterým slouží, protože jsou jejich duchovními dětmi, k jejichž prospěchu pracují a pro jejichž konečné vítězství kladou své životy. Tato myšlenka by měla přimět Pánův lid, aby se snažil potěšit srdce těch, kteří mu slouží. Ať Pánovi služebníci jásají, když u svých duchovních dětí vidí bohatý růst v ovoci Ducha, zvlášť v rozličných formách lásky. Tímto způsobem se duchovní matka a děti budou společně radovat v Pánu.


Souběžné verše: 2. Korintským 13:11; Jan 7:39; 1. Janův 3:24; Filipským 1:8; Koloským 3:12; Jan 3:29; Římanům 12:16; 1. Korintským 1:10; Filipským 3:16; 2. Korintským 13:11; Filipským 1:26, 27.

Písně: 90, 166, 198, 92, 23, 170, 95.

Poems of Dawn, 99: The Secret of His Presence.

Tower Reading: R 5810.

Otázky: Jaké byly v tomto týdnu zkušenosti spojené s myšlenkou tohoto verše? Jaký byl jejich výsledek?



11. SRPNA


Buď věrný až do smrti a dám ti korunu života. – Zjevení 2:10 [NBK]


Brzy zkoušky skončí, ale než se to stane, jsme v době zkoušek, které dokazují, zda jsme nebo nejsme hodni nádherných milostí, o které usilujeme. Pokud tyto milosti oceňujeme, usilujme o ně Pánovým způsobem. Zjistěme kolik dalších věcí je v našem životě, věcí, které bychom mohli poskytnout Hospodinu a které by chtěl přijmout nikoliv kvůli hodnotě těchto skutků nebo obětí, ale kvůli Kristově zásluze. Podívejme se, zda ubíhající dny a hodiny trávíme posvěceným způsobem. Věnujme pozornost tomu, nakolik chvíle a dny trávíme sobecky, nebo promarňujeme ve prospěch druhých mimo rámec rozumných požadavků povinností vymezených v Božím slově. Podívejme se, nakolik splňujeme své sliby, které jsme dali Hospodinu.


Být věrný znamená oddanost z celého srdce osobě, věci nebo principu. To vše je zahrnuto v křesťanské věrnosti Bohu, která vybízí k využívání pro něj všeho, čím jsme – ve věcech, duchu a způsobem, který se mu líbí. Tato oddanost není na krátký čas. Musí být až do smrti, tj. musí vést k smrti a trvat až na smrt. Pro ty, kdo takto jednají, je vyhrazena koruna věčného života jako dar – odměna. Pak se budou jejich útrapy spojené se získáváním věčného života zdát skutečně snadné. Opravdu požehnaný bude podíl, který jim bude patřit na celou věčnost!


Souběžné verše: Přísloví 28:20; Matouš 10:22; 24:13; 25:14–23; Lukáš 16:10–12; 1. Korintským 4:2; Židům 3:14; Římanům 8:17, 18; Galatským 6:7–9; Jakubův 1:12; 1. Petrův 1:4–8; 2. Petrův 1:4; 1. Janův 3:2, 3; Zjevení 3:21.

Písně: 326, 21, 27, 32, 58, 92, 78.

Poems of Dawn, 204: Oh! To Be Ready.

Tower Reading: R 5688.

Otázky: Byl(a) jsem v tomto týdnu věrný(á)? V čem? Jak to ovlivnilo mou naději na věčný život?



12. SRPNA


Kdo rozpozná pochybení? Zbav mě těch skrytých a zdržuj svého otroka i od těch troufalých, aby mě neopanovaly. (…) Kéž jsou ti příjemná slova mých úst, stejně jako rozjímání mého srdce, Hospodine, má skálo a můj vykupiteli! – Žalm 19:13–15 [ČSP]


Zdálo by se, že by každý rozumný křesťan měl odříkávat tuto inspirovanou modlitbu za očištění od skrytých pochybení, aby byl tak zdržen od troufalých hříchů. Když se takto horlivě modlí, měl by si také dávat pozor na začátky hříchu a zachovávat své srdce v očištěném a ryzím stavu ustavičným uchylováním se k pramenu milosti pro pomoc v každém čase potřeby. Ten, kdo usiluje žít posvátný život v blízkosti Hospodina, ale střeží se jen před vnějšími, troufalými hříchy, a přehlíží začátky hříchu, které se skrývají v jeho vlastní mysli, ten se pokouší o správnou věc velmi pošetilým a nerozumným způsobem.


Všichni máme skrytá pochybení, která jsme především zdědili, ačkoli společnost, prostředí a výchova je do určité míry zvětšila. Tato pochybení nás znečišťují, a proto modlitba za očištění od nich je vhodná. Otec nám tato pochybení odhaluje a tímto způsobem získává naši spolupráci v očišťování se od nich. Zvlášť nebezpečné jsou troufalé hříchy. Měli bychom se modlit, aby nás Hospodin před nimi chránil a zabránil jim, aby nad námi získaly kontrolu. Budeme schopni nad nimi zvítězit, když rozjímání našeho srdce a slova našich úst budou přijatelná pro Boha, naši skálu a našeho vykupitele.


Souběžné verše: Jób 13:23; Žalm 24:3–5; 26:1, 2; 51:11; 139:23, 24; Ezechiel 36:25, 26; 1. Janův 1:7, 9; 3:3; Židům 6:4–9; 10:26–31; 1. Janův 5:16; 2. Petrův 2:1–20; Judův 4–25.

Písně: 13, 130, 125, 136, 145, 183, 20.

Poems of Dawn, 69: How Strong and Sweet My Father's Care!

Tower Reading: R 2248.

Otázky: Jakým způsobem mě Otec v tomto týdnu očišťoval? Za jakých okolností, jakými prostředky a s jakými výsledky?



13. SRPNA


Jsme (…) Kristovi vyslanci. – 2. Korintským 5:20 [ČSP]


Jakou důstojnost by to přidalo naší povaze, kdybychom jako křesťané měli vždy tuto myšlenku na paměti! Jakou by to mělo proměňující sílu! Jaká by to byla pomoc pro novou přirozenost v jejím boji s nízkými a padlými sklony staré přirozenosti, kterou jsme zapřeli a počítáme ji za mrtvou! „Naše občanství je v nebesích,“ říká apoštol. Ačkoli stále ještě žijeme ve světě, nejsme jeho součástí, ale naši oddanost a občanství jsme přenesli ke království. A nyní, jako pověřenci království, zatímco stále ještě žijeme ve světě uprostřed cizinců, měli bychom jako zástupci a vyslanci vnímat jak důstojnost, tak i poctu toho postavení a tíhu zodpovědnosti, a také pamatovat na slova apoštola: „Všechno, cokoli činíte slovem nebo skutkem, čiňte ve jménu Pána Ježíše.“


Bůh je právoplatný král země, ačkoli v současné době je jeho žezlo v důsledku uzurpace v rukou Satana. Bůh si své lidi vybírá, aby byli jeho vyslanci a jednali jako Kristovi mluvčí. V této funkci požadujeme od Satana, aby uvolnil Boží lid, současný a budoucí, a také se připravujeme na jeho uvolnění. Kromě toho oznamujeme ostatním přenesení království – vlády – od Satana ke Kristu. Tento úřad je pro osobu, která jej zastává, značnou poctou, a vyžaduje, abychom jednali tak ušlechtile, taktně a zdvořile, jak se to v tomto úřadu sluší, a tímto způsobem doporučíme naši věc všem poctivým lidem. Jestliže pozemští vyslanci jednají tak, aby přinesli poctu své zemi, o to více bychom to měli dělat my.


Souběžné verše: Jób 33:23; Malachiáš 2:6, 7; 2. Korintským 3:6, 9; 6:1; Efezským 6:20; 1. Samuelova 2:35; 12:8; Ezdráš 7:10; Izajáš 52:1–12; Jeremjáš 20:9; Ezechiel 34; Matouš 10:16–24; 20:25–28; 23:8–11; Jan 10:1–15; Skutky 20:22–24; Římanům 2:21–23; 1. Korintským 2:2.

Písně: 116, 70, 164, 210, 260, 272, 275.

Poems of Dawn, 77: Amen, Amen.

Tower Reading: R 3329.

Otázky: Byl(a) jsem v tomto týdnu Kristovým vyslancem? Jak? Proč? Za jakých okolností? Co mi v tom pomáhalo a co překáželo? Jaké byly výsledky?



14. SRPNA


Stačí, aby učedník byl jako jeho učitel a otrok jako jeho pán. Jestliže hospodáře nazvali Belzebulem, tím spíše jeho čeleď! – Matouš 10:25 [ČSP]


Pravda, ať je jakkoli vlídně prezentována, je vždy mečem, který proniká v každém směru a který, jak předpověděl náš Pán, popuzuje rodiče proti dětem a děti proti rodičům, protože temnota nenávidí světlo a staví se proti němu všemi možnými způsoby. Z pohledu Pánova učení týkajícího se tohoto předmětu a skutečnosti, že i nejmoudřejší prezentace může být nakonec špatně vyložena, se sluší, aby každý, kdo chce věrně sloužit pravdě, byl velmi opatrný, aby nebyl špatně pochopen, a aby bylo jasně řečeno, že my se neúčastníme anarchie, ani ji neobhajujeme, ale naopak, jsme příznivci spravedlnosti a nejvyššího ze zákonů, zákona Božího.


Skutečně z každého hlediska stačí, aby učedník byl jako jeho učitel a služebník jako jeho pán. Je v tom dost pocty, důstojnosti, odměny, vyznamenání, uznání a doporučení ze strany učitele a pána směrem k učedníku a služebníku. Která z věcí je žádanější během našeho pobytu v těle, o kterou bychom mohli usilovat, než když je s námi zacházeno podobně jako s naším Pánem? Když nám to přinese výsměch, pomluvu, vyloučení, vyhoštění, násilí dokonce až ke smrti, měli bychom si gratulovat, že jsme poctěni zacházením podobným tomu, kterým prošel náš Pán. Buďme rádi a radujme se z nádherného společenství a dědictví, ke kterému nás to vede.


Souběžné verše: Matouš 12:24; Marek 3:22; Lukáš 6:40; 11:15; Jan 8:48, 52; 17:14; 13:16; 15:20; 2. Timoteovi 3:12; 2:11, 12; Skutky 14:22; 1. Petrův 2:19–24.

Písně: 167, 168, 170, 322, 299, 325, 326.

Poems of Dawn, 40: The Cost of Discipleship.

Tower Reading: R 4395.

Otázky: Snášel(a) jsem v tomto týdnu urážky za věrnost Hospodinu? Jak jsem je snášel(a) – jako poctu a privilegium, nebo jako hanbu a břímě? Co mi v tom pomáhalo a co překáželo?



15. SRPNA


Vyzýváme vás, bratři (…), mějte trpělivost se všemi. – 1. Tesalonickým 5:14 [ČSP]


Tato výzva se zdá naznačovat, že by se vyrovnanější osoby mezi Božím lidem měly dívat se soucitem na ty slabé a také uvádět do praxe trpělivou shovívavost nejen vůči nim a těm, kteří postrádají odvahu, ale vůči všem, včetně těch, kteří mají příliš mnoho odvahy a sebevědomí. Růst v poznání nám pomáhá tříbit ctnost trpělivosti, neboť když stále více oceňujeme trpělivost nebeského Otce s námi, pomáhá nám to používat stejný princip vůči ostatním. Myšlenka, že náš nebeský Otec zahrnul svou přízní a povolal kohokoliv, by nás měla přimět k mimořádné pečlivosti v tom, jak v tomto svém povolání spolupracujeme s Pánem, a také přimět k pomoci v nejvyšší možné míře těm, kteří usilují kráčet s námi ve šlépějích našeho Pána po úzké cestě.


Originální slovo zde přeloženo jako trpělivost je makrothymeo, které znamená „dlouho snášet“. To povzbuzení je vskutku vhodné a vlastnost nutná. Fyzické, duševní, mravní a náboženské nedostatky, charakterové vady a slabosti naše, bratrů, světa a našich nepřátel vyžadují po nás, abychom se cvičili v „dlouhém snášení“ (strpění). Opravdu málo druhořadých ctností je nutno používat častěji než tuto a téměř žádná z nich není tak málokdy projevována a tak obtížná k uplatnění v praxi. Proto je stále velká nutnost tohoto povzbuzení: „Vyzýváme vás, bratři (…), buďte dlouho-snášenlivi vůči všem.“


Souběžné verše: 1. Korintským 13:4; 2. Korintským 6:4–6; Galatským 5:22; Efezským 4:1, 2; Koloským 1:11; 3:12, 13; 1. Timoteovi 1:16; 2. Timoteovi 3:10; 4:2; Židům 6:12, 15; Jakubův 5:7, 8, 10.

Písně: 95, 198, 23, 143, 170, 21, 322.

Poems of Dawn, 209: Wait, O Thou Weary One, a Little Longer.

Tower Reading: R 3135.

Otázky: Byl(a) jsem v tomto týdnu dlouho-snášenliv(a) vůči všem? Proč? Jak? S jakými výsledky?



16. SRPNA


Ve všem vzdávejte díky. – 1. Tesalonickým 5:18 [ČSP]


Pánův lid, jehož srdce má společenství s Hospodinem a je zcela oddáno konat jeho vůli, nejen úpěnlivě prosí o jeho požehnání na začátku každého dne a děkuje za ně i u jeho konce, ale ve všech životních záležitostech se snaží pamatovat, že všechno své zasvětil Hospodinu a vzhlíží k němu s vírou. A úměrně k důležitosti svých závazků si skrze víru uvědomuje spojení Boží prozřetelnosti se všemi životními záležitostmi a podle toho vzdává své díky. Toto je Boží vůle týkající se nás. Bůh chce, abychom měli v našem životě stále na zřeteli jeho vůli a vážili si jeho požehnání. Tento postoj vyžaduje po nás proto, že je nejpříznivější pro náš pokrok na úzké cestě a je nejlepší pomocí pro upevňování našeho povolání a vyvolení.


Obyčejný, ušlechtilý člověk uznává vhodnost vděčnosti za dobrodiní. Přesto často za něj nevzdáváme díky, kvůli naší krátkozrakosti, která přehlíží skutečnost, že naše nepříznivé zkušenosti, ačkoli působí pozemské ztráty, jsou prostředky k získání velikých duchovních požehnání. Tyto nepříznivé zkušenosti, stejně jako ty příznivé, by měly být považovány za požehnání, vyzývající nás k vyjádření díků Hospodinovi. Všechny věci spolu působí k dobrému těm, kteří milují Boha. Proto vzdávejme díky za všechny věci – nesnadné i snadné, radostné i smutné, příznivé i nepříznivé. Všechny jsou dopisy lásky a znameními od našeho drahého Otce a jsou určeny k tomu, aby nám způsobily nejskutečnější a nejvyšší dobro.


Souběžné verše: Efezským 5:20; Koloským 1:12; 2:7; 3:15–17; 4:2; Žalm 50: 14, 15; 105:1, 5; 106:1; 107:1, 2, 15, 22; Jóel 2:26; Filipským 4:6; 1. Timoteovi 2:1; 4:3, 4; Židům 13:15.

Písně: 324, 9, 19, 37, 55, 199, 219.

Poems of Dawn, 131: Count Your Blessings.

Tower Reading: R 2935.

Otázky: Vzdával(a) jsem v tomto týdnu za vše díky? Jak? Proč? S jakými výsledky?



17. SRPNA


Ducha neuhašujte. – 1. Tesalonickým 5:19 [ČSP]


Hospodinův duch mezi jeho lidem je přirovnán k „plameni posvátné lásky“ k Pánu a ke všem, kteří jsou zapojeni do jeho věci. Tento plamen je zapalován Božím poselstvím v každém individuálně, když přijímá Ducha svatého, a hromadně se týká církve, která setrvává pod vedením tohoto Ducha. Podle míry, v jaké církev roste v poznání, lásce a společenství s Hospodinem, ji tento „plamen posvátné lásky“ dělá světlem světa a městem na hoře, které nemůže být skryto.


Z tohoto verše je očividné, že Duch není Jehova, protože kdyby tomu tak bylo, bylo by toto napomenutí zbytečné, ba absurdní. Jak pošetilé a zbytečné by bylo nás vyzývat, abychom neničili všemohoucího a zcela nezávislého Boha! Když chápeme Ducha jako Hospodinovu povahu v nás, pak je toto napomenutí jak rozumné, tak i nezbytné. Jako lze uhasit světlo svíčky, tak i Duch, svaté světlo, může být uhašen hříchem, omylem, sobectvím a světskostí, pokud získají nad námi nadvládu. Na rozdíl od svíčky, kterou lze znovu rozsvítit, jednou uhašený Duch nemůže být znovu zažehnut. Věnujme proto velikou pečlivost tomu, abychom neuhasili toto nesmírně cenné světlo, jinak zůstaneme ve věčné temnotě. Jak veliká by byla tato temnota!


Souběžné verše: Římanům 8:1–16; 1. Korintským 2:10–16; Izajáš 11:2, 3; Jan 7:39; 1:12, 13; Galatským 5:22, 23; Efezským 1:17, 18; 1. Janův 4:1, 6; 2. Timoteovi 1:7; Efezským 4:30; Izajáš 7:13; 63:10.

Písně: 90, 267, 95, 125, 196, 1, 249.

Poems of Dawn, 89: Filled With Christ´s Fulness.

Tower Reading: R 5129.

Otázky: Rozněcoval(a) jsem, anebo hasil(a) v tomto týdnu Ducha? Jak? Co mi v tom pomáhalo a co bránilo?



18. SRPNA


Všecko zkoumejte, dobrého se držte. – 1. Tesalonickým 5:21 [ČEP]


Bez ohledu na to, jak moc si Pánův lid váží prorokování, tedy veřejných projevů, měl by se učit, aby nepřijímal to, co slyší, bez řádného zkoumání a kritiky. Měl by ověřovat všechno to, co slyší, a rozlišovat mezi tím, co je podloženo logikou a Biblí, a tím, co je pouhou domněnkou a možná sofistikou. Měl by ověřovat to, co slyší, kvůli tomu, aby se mohl pevně držet všeho toho, co obstojí ve zkoušce Božího slova a ukáže se být v souladu s Duchem svatým. Stejně rychle by měl zamítat všechno to, co v této zkoušce neobstojí.


Satan způsobil, že učení o Božím právu duchovenstva je běžné. Toto učení tvrdí, že duchovní jsou Bohem pověření mluvčí, jimž by lidé měli prokazovat slepou a nekritickou důvěru a poslušnost. Pomocí tohoto učení se mu povedlo oklamat téměř celý svět. Bůh si nepřeje, aby jeho synové byli pod vlivem učení, které vede k takovým výsledkům. Proto je vybízí k pečlivému zkoumání všech věcí, které jsou jim nabízeny k přijetí, a také vybízí k tomu, aby po nich žádali, aby byly v souladu samy se sebou, s biblickými verši a biblickým učením, s Božím charakterem, výkupným, a také s fakty a Božími účely; vybízí také k tomu, aby se drželi jen těch věcí, které obstojí v těchto důkladných a racionálních zkouškách.


Souběžné verše: Exodus 23:7; Přísloví 28:5; Jeremjáš 29:8; Matouš 24:4; Jan 5:39; 1. Korintským 2:15; 14:29; Filipským 4:8; Židům 10:23, 24; 2. Petrův 1:15–21; 1. Janův 4:1–3; Zjevení 2:2.

Písně: 79, 22, 49, 296, 306, 311, 332.

Poems of Dawn, 5: Great Truths.

Tower Reading: R 4684.

Otázky: Zkoumal(a) jsem v tomto týdnu to, co bylo předkládáno mé víře? Jak? Proč? S jakými výsledky?



19. SRPNA


Zlého se chraňte v každé podobě. – 1. Tesalonickým 5:22 [ČEP]


Toto napomenutí poukazuje na to, že máme vzdorovat a odporovat zlu, bez ohledu na to, zda má dobrou nebo špatnou podobu. Chránit se zla v každém zdání je jiná myšlenka, rozdílná od té, kterou apoštol vyjádřil v originálním textu, nicméně ztělesňuje zdravý princip. Měli bychom se bezpochyby chránit nejen zlých věcí, bez ohledu na jejich podobu nebo vnější formu, ale měli bychom se pokud možno chránit i věcí, o nichž víme, že jsou dobré, ale které by naši přátelé nebo bližní mohli špatně pochopit a považovat je za zlo. Duch rozvahy vyžaduje, abychom se vyhýbali nejen zlu v každé jeho podobě, ale také všemu, co má aspoň zdání zla, aby náš vliv pro Hospodina a pravdu byl o to větší.


Přijmeme-li překlad KJV (v každém zdání) nebo ASV (v každé podobě), rozdíl bude nepatrný, protože oba překlady poskytují myšlenky hodné přijetí a uvedení do praxe. Jako milovníci spravedlnosti a nepřátelé zla se určitě zdržíme každé, i sebemenší podoby zla. Stejně tak se budeme zdržovat každého, i nevinného zdání zla. Vyvarujeme se jak prvního, protože je zlem, tak i druhého, protože z něj zlo může vzejít, ať už pro nás, nebo pro ostatní, pokud se ho nevyvarujeme. Zdání zla bylo příčinou omezení dobrého vlivu některých Božích dětí a způsobovalo také klopýtání oslabených a bloudících. Jsme požehnaní, uvádíme-li do praxe obě zásady!


Souběžné verše: Exodus 23:7; 1. Korintským 6:18; 8:1–13; Efezským 4:25–32; 2. Korintským 8:20, 21; 1. Tesalonickým 4:3, 12; Filipským 4:9; Římanům 14:1–23; 2. Timoteovi 2:21–23.

Písně: 266, 44, 20, 78, 125, 183, 145.

Poems of Dawn, 136: What Would Jesus Do?

Tower Reading: R 4728.

Otázky: Jaké byly v tomto týdnu moje zkušenosti související s tímto textem? Jak byly přijaty? Jaké byly jejich výsledky?



20. SRPNA


Koho takto uctíváte, a ještě neznáte, toho vám zvěstuji. – Skutky 17:23 [ČEP]


Způsob jednání apoštola je hoden napodobení. Rozumní lidé nedůvěřují novinkám a přiklánějí se k tomu, že pokud něco má hodnotu, existuje to už dlouho. Měli bychom se podobně jako apoštol snažit ukázat, že skutečné evangelium není novou, ale starou teologií, že není novým, ale starým evangeliem – tím, které bylo předpovězeno Abrahamovi a které hlásal samotný Pán Ježíš a všichni jeho apoštolové. Paralelně s prokazováním, že dnes převládající bludy mají svůj původ v temném středověku, musíme dokazovat, že nevytváříme novou, stejně chybnou teorii, ale že jsme se zbavili středověkých bludů a vrátili se k původním principům, pravidlům a pokynům evangelia, takovým, jak je hlásal náš Pán a jím zplnomocnění zástupci, apoštolové.


Jen málo věcí vede Boží služebníky k lepším výsledkům než taktnost. Někdo může být velmi talentovaný, pokud však není taktní, zmůže jen málo, byť v dobré věci. Zatímco taktní lidé, i když s nepatrným talentem, zpravidla dosahují lepších výsledků než lidé s velkým talentem, kterým takt chybí. Pavel je pro nás příkladem spojení velké míry taktnosti s velkým talentem. Proto dosáhl nejlepších výsledků. S Athéňany jednal taktně a geniálně zároveň. Kdyby byl geniální, ale postrádal taktnost, neuskutečnil by nic, kromě toho, že by Athéňany podnítil ke svému odsouzení k smrti v souladu s jejich zákonem, který za daných podmínek takový trest požadoval. Jednáme dobře, když jako on využíváme své talenty, ještě lépe, když jsme taktní a nejlépe, když obojí spojíme, čímž dosáhneme nejlepších výsledků.


Souběžné verše: Přísloví 15:1; 25:15; 1. Korintským 9:19–22; 2. Korintským 12:6; Soudců 8:1–3; 1. Samuelova 10:27; 11:7, 12–15; 25:18–37; 2. Samuelova 3:28–37; 20:16–22; 1. Královská 3:24–28; Skutky 16:3; Filipským 1:10–22; Skutky 23:6–10; 21:20–25.

Písně: 280, 136, 95, 198, 315, 145, 44.

Poems of Dawn, 147: Only.

Tower Reading: R 3138.

Otázky: Byl(a) jsem v tomto týdnu taktní při prezentování pravdy? Proč? Za jakých okolností? Co mi v tom pomáhalo a co překáželo? Jaké byly výsledky?



21. SRPNA


Hledejte však nejprve Boží království a jeho spravedlnost. – Matouš 6:33 [ČSP]


Pánův lid duchovního Izraele udělá dobře, když bude stále pamatovat, že duchovním záležitostem je třeba vždy dát přednost; světské záležitosti mají být spravovány a řízeny z hlediska věčného prospěchu – duchovního růstu, vývoje a úspěchu, a také z hlediska nejlepšího zájmu jeho dětí a vlivu na ně. Všichni z Pánova lidu se mají nejen zdráhat uposlechnout jakýkoliv návrh, který by je samotné a jejich rodiny uvedl do nepříznivého a bezbožného prostředí, ale mají být dokonce rozhodnuti, že jej v žádném případě neuposlechnou a naopak, že Pánův lid považují za svůj lid, i kdyby to znamenalo méně pohodlí a přepychu v současném životě.


V tomto verši nám Kristus předkládá cíl hodný našeho maximálního úsilí, neboť co je cennější než Kristus Ježíš a věčný život v království s ním? Závažnost tohoto úsilí by nás neměla děsit, protože (1) sám Bůh nás k tomu pozval a zavázal se přísahou, že nám dá veškerou nezbytnou pomoc, (2) Ježíš vykonává svůj úřad Velekněze v našem zájmu, aby nám zaručil úspěšné získání království, a (3) naše účast v Duchu svatém nás vybavuje veškerými schopnostmi k jeho získání. Tyto tři věci nám poskytují veškerou vnější a vnitřní pomoc, která je nutná k našemu vítězství. Víc než toto by nás již poškodilo, a méně než toto by přivodilo naši prohru.


Souběžné verše: 1. Královská 3:13; Marek 10:30; Římanům 8:32; 14:17, 18; 2. Timoteovi 4:8; Římanům 12:9–21; 1. Korintským 13; Galatským 5:22–25; Efezským 4:1–7, 12–16; 5:1, 2; Koloským 3:10–25.

Písně: 58, 66, 72, 73, 95, 198, 267.

Poems of Dawn, 144: Take Time To Be Holy.

Tower Reading: R 5862.

Otázky: Jaké bylo mé hlavní úsilí v tomto týdnu: já sám, svět, hřích a blud, nebo láska, spravedlnost, moudrost a myšlenky o království? Jakým způsobem se mé hlavní úsilí vyjadřovalo? Jaké to přineslo výsledky?



22. SRPNA


Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce? – Lukáš 2:49 [ČEP]


Neměli bychom všichni mít Mistrova ducha, vyjádřeného v jeho slovech? Skuteční svatí nemají vlastní záležitosti, neboť při posvěcení všechno odevzdali Hospodinu. Své záležitosti řídí jako Hospodinovi správci, ne proto, aby je, jsou-li zámožní, odkázali před smrtí svým dětem nebo přátelům, možná k jejich škodě. Mají být užívány správcem co nejmoudřeji před jeho smrtí, protože pak jeho správcovství končí a on musí složit účet.


Pro dokonalého chlapce Ježíše bylo přirozené, že byl zaměstnán věcmi, které se týkaly Hospodina. Z tohoto důvodu se mu zdálo podivné, že Josef a Marie nepostřehli správnost jeho jednání. V tom je ponaučení jak pro mladé, tak i pro staré – správnost zapojení se do záležitostí týkajících se Hospodina. Požehnaní jsou ti, kteří to dělají spontánně. Nemají být překvapeni, když ostatní, dokonce i ti, kteří jim jsou nejbližší a nejdražší, nechápou jejich jednání a považují je za nespravedlivé nebo aspoň nerozumné. Ať jsou uspokojeni myšlenkou, že jednou i ostatní pochopí, a mezitím, když je ostatní obviňují, ať jsou upokojeni chválou Mistra.


Souběžné verše: Žalm 40:8–10; Židům 10:7, 9; Jan 2:16, 17; 4:31–34; 7:14, 15, 46; 9:4; Matouš 7:28, 29; 10:37; Izajáš 50:4; Lukáš 4:22, 32; Jozue 1:8; Izajáš 8:20; Jeremjáš 8:9; Lukáš 24:27; Skutky 17:11; Žalm 1:1–3; 1. Petrův 1:10, 11.

Písně: 309, 49, 315, 154, 116, 260, 22.

Poems of Dawn, 47: The Pilgrim.

Tower Reading: R 4957.

Otázky: Studoval(a) a šířil(a) jsem v tomto týdnu Boží slovo? Proč? Jak? Jaké to mělo ovoce?



23. SRPNA


Nyní zůstává víra, naděje a láska, tyto tři věci. Ale největší z nich je láska. – 1. Korintským 13:13 [ČSP]


Láska je jak nejznamenitější, tak i nejtrvalejší věc. Neskončí prakticky víra, když získáme naprosté znalosti a vědomosti? Neskončí prakticky naděje, když všechna naše očekávání budou uskutečněna a budeme vlastníky úplných zaslíbení našeho nebeského Otce? Nicméně láska nikdy neskončí, podobně jako nikdy neměla začátek. Bůh je láska, a protože nikdy neměl začátek, tak i láska je bez začátku, neboť je jeho charakterem, jeho povahou; a jako Bůh trvá věčně, tak i láska bude trvat věčně.


Víra, naděje a láska patří mezi největší ctnosti. Víra nám umožňuje s důvěrou aplikovat Boží zaslíbení v životních bojích, naděje nám v těchto bojích dodává odvahu a smělost pro Hospodina a láska nám umožňuje mít radost a potěšení v útrapách těchto bojů, a tak je dělá snadnými a mění je v nádherná vítězství. Víra a naděje jsou služky lásky, skvělé a krásné paní krásného domu – povahy k Boží a Kristově podobě. Láska je největší z těchto třech ctností, protože je z nich nejvíce Boží a Kristovou.


Souběžné verše: 2. Samuelova 22:31; Žalm 9:10, 11; 32:10; 34:8, 22; Přísloví 3:5; Jeremjáš 17:7, 8; Matouš 21:21, 22; Marek 9:23; Jan 11:25–27; Římanům 3:19–5:2; 9:31–33; 10:4–10; Galatským 3; Efezským 6:16; Židům 4:1–10; 11; Jakubův 2; Žalm 16:9, 10; 31:24; 33:18; 43:5; 71:5, 14; 119:74, 81, 116, 166; Skutky 23:6; 24:14, 15; 26:6, 7; Římanům 5:2–5; 8:24; 12:12; 15:4, 13; Efezským 1:18; Koloským 1:5, 23, 27; 1. Tesalonickým 1:3; 5:8; Titovi 2:13; Židům 6:11, 18, 19; 1. Petrův 1:3, 13, 21; 1. Janův 3:3; Jan 3:16; 17:23, 26; Římanům 5:8; Jan 10:11, 15; 13:1, 34; 21:17; 1. Korintským 13.

Písně: 198, 174, 197, 21, 92, 165, 166.

Poems of Dawn, 110: The Pilgrim´s Wants.

Tower Reading: R 5668.

Otázky: Projevoval jsem v tomto týdnu víru, naději a lásku? Jak? Proč? Za jakých okolností? S jakými výsledky?



24. SRPNA


Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno, jako jsme jedno my. – Jan 17:11 [ČSP]


Když uvažujeme o tomto krásném vyjádření pocitů Pána vůči církvi, zahlédneme záblesk slávy požehnané jednoty Boží rodiny. Je to jednota cíle, důvěry, sympatie, lásky, pocty a společného vlastnictví. Tuto jednotu popsal náš Pán jako už existující mezi ním a Otcem, ale co se týče jeho učedníků, byla a stále je věcí budoucnosti. Její plné uskutečnění je ideál, k němuž jsme pobízeni, abychom o něj usilovali.


Modlitba Vykupitele za jeho učedníky je krásná ve své jednoduchosti a souhrnná ve svém rozsahu. Žádá Otce, jehož svatost s úctou uznává, aby použil své slavné vlastnosti, svůj plán a díla v zájmu svých učedníků – aby je vedl, řídil, omezoval, káral, povzbuzoval a povznášel za tím účelem, aby všichni mohli vyrůst v plnost jednoho svatého Ducha Božího a dosáhnout tak stejného druhu jednoty, jako je ta, která existuje mezi Otcem a Synem – nikoli bytostní jednoty, což by znamenalo, že by celý Pánův lid byl jedinou bytostí, ale jednoty srdce, mysli, cíle a vůle. Toto je nádherná rodinná jednota, již bychom měli upřímně hledat.


Souběžné verše: 1. Petrův 1:5; Judův 1, 24; Jan 6:39; 17:2, 9, 10, 12–18, 21–23; Římanům 12:5; 1. Korintským 1:10; Galatským 3:28; Jan 10:30, 38; 14:9, 11, 20; 1. Janův 1:3; 3:24.

Písně: 78, 27, 165, 23, 326, 281, 170.

Poems of Dawn, 68: Bringing Home the Flock.

Tower Reading: R 3160.

Otázky: Vyrostl jsem v tomto týdnu k větší jednotě Boží rodiny? Jak? Co mi v tom pomáhalo a co překáželo? Jaké byly výsledky?



25. SRPNA


Víme však, že až se zjeví, budeme mu podobni, protože ho uvidíme takového, jaký je. – 1. Janův 3:2 [ČSP]


Ať naděje, že brzy zažijeme proměnu ve vzkříšení, budeme takoví, jako náš drahý Vykupitel, uvidíme ho takového, jaký je, a budeme sdílet jeho slávu ve veliké epifanii neboli zazáření Božích synů ve slávě království, nás nadchne nadšením – posílí naše srdce, uvolní naše rty a zpevní nás pro veškeré povinnosti, privilegia a příležitosti – abychom sloužili našemu Mistrovi a domácnosti víry. Když tato naděje byla tak mnoho století kotvou pro Hospodinův lid, oč více znamená pro nás, kteří žijeme teď, ve velikém čase jeho přítomnosti, a očekáváme jeho plnou apokalypsis – jeho zjevení ve slávě království!


Kristovo zjevení znamená jeho odhalení se světu, což se projeví utrpením Času soužení. Dostalo se nám proto ujištění, že dříve než zcela skončí toto soužení, celá církev bude oslavena se svým Pánem. Jejich zjevení s ním nebude v těle, podobně jako jeho zjevení nebude v těle. Členové církve jsou vzkříšeni jako on – jsou proměněni z porušitelnosti do neporušitelnosti, ze smrtelnosti do nesmrtelnosti, z lidské přirozenosti do té božské! V tomto nádherném stavu jej vidí a jsou jako on a také jsou spolu s ním! Můžeme být spokojeni se současnými nepříznivými podmínkami, když před naším toužebným zrakem máme takové vyhlídky na království.


Souběžné verše: Žalm 16:11; 17:15; Matouš 5:8; 8:11; 1. Korintským 13:12; Římanům 8:29; 1. Korintským 15:49; Filipským 3:21; Koloským 3:4; 2. Petrův 1:4.

Písně: 92, 7, 25, 29, 53, 72, 105.

Poems of Dawn, 260: The World is Old with Centuries.

Tower Reading: R 4973.

Otázky: Jak mě tato naděje ovlivnila v tomto týdnu? Jaké byly výsledky?



26. SRPNA


Láska je (…) laskavá. – 1. Korintským 13:4 [ČEP]


Není povinností Hospodinova lidu pranýřovat každého hříšníka, s nímž se může setkat na ulici, podobně jak není správné říkat všem nehezkým lidem, že nejsou krásní. Zdvořilost je vždy součástí křesťanské povahy. Ve světě to může být jen uhlazenost, avšak u křesťana to není jen pozlátko, ale spíše znamená skutečné city srdce, pěstované na základě ducha života – lásky. Láska vede k mírnosti, trpělivosti, vlídnosti apod., a dokonce se i v případě neposlušnosti zdráhá vyslovit nelaskavá slova, a pokud to povinnost dovolí, bude se jich varovat.


Slovo zde přeloženo jako láska znamená nezištnou dobrou vůli na rozdíl od povinné dobré vůle. Je to dobrá vůle, která nehledí na povinnost, ale na základě radosti z dobrých principů má potěšení v prokazování uznání, jednoty srdce, soucitu, lítosti a oběti. Posuzuje dobro v principu a v povaze, a proto je radostně podporuje v těchto dvou bodech, a zároveň soucítí a lituje ty, s nimiž bylo zacházeno v rozporu s dobrými principy, nebo když sami nejsou v souladu s nimi. Tato dobrá vůle také ráda pomáhá těmto lidem dostat se z těchto poměrů. Je proto bdělá v plánování a dělání činů laskavosti s cílem žehnat ostatním. V tomto jednání setrvává do takové míry, že je schopna se ve službě žehnání ostatním obětovat až na smrt. Je laskavá.


Souběžné verše: Přísloví 10:12; 17:19; 19:22; 1. Petrův 4:8; Matouš 5:44, 45, 48; 25:34, 36, 40, 45; Lukáš 6:35; Římanům 12:10; Galatským 5:6, 22, 23; Efezským 4:32; Koloským 3:12–14; 1. Tesalonickým 4:9; 2. Tesalonickým 1:3; 1. Timoteovi 1:5; 1. Petrův 3:8; 4:8; 2. Petrův 1:7; 1. Janův 3:16, 17.

Písně: 23, 21, 90, 95, 165, 166, 198.

Poems of Dawn, 146: Scatter Seeds of Kindness.

Tower Reading: R 5417.

Otázky: Byl tento týden naplněn laskavostí? Jaké byly okolnosti, forma, pohnutky a výsledky?



27. SRPNA


Od nynějška nikoho neznáme podle těla. – 2. Korintským 5:16 [ČSP]


Apoštol nechtěl říct, že bychom neměli věnovat pozornost nedokonalostem těla, ať už nás samých, nebo ostatních Kristových učedníků. Měli bychom bojovat se všemi slabými stránkami našeho těla, které často, v zájmu nového srdce, mysli a vůle, vyžadují přísné zacházení. Nicméně měli bychom zřetelně rozlišovat mezi novým srdcem, myslí a vůlí, a slabým, smrtelným tělem. Máme milovat a mít pochopení pro bratra nebo sestru, i když můžeme být nuceni, v jeho nebo jejím zájmu, a také v zájmu církve, jeho nebo ji napomenout, pokárat, nebo ještě jinak opravit jejich špatné jednání. Apoštol vysvětluje, jak máme rozeznávat tyto dvě třídy: neobrození si budou hledět věcí těla, zatímco obrození si budou všímat věcí Ducha.


Znát ostatní podle těla znamená myslet na ně a hodnotit je z hlediska lidské přirozenosti. Ten, kdo si váží lidí a jedná s nimi podle něčeho, co se týká jejich lidské přirozenosti, jako například krása, pohlaví, bohatství, moc, postavení, pověst, spříznění apod., zná ostatní podle těla. Pokud zjistíme, že kvůli těmto nebo obdobným výhodám jsme vůči některým z bratří příznivější, než bychom byli, kdyby tyto výhody nebyly, známe je podle těla. Naše úcta k ostatním by se měla zakládat na jejich vztahu k Pánu a jeho pravdě. Čím více v nich vidíme podobnosti s Kristem, tím více bychom si jich měli vážit. Čím méně v nich vidíme podobnosti s Kristem, tím méně bychom si jich měli vážit; a tudíž znát je podle Ducha.


Souběžné verše: Deuteronomium 33:9; 1. Samuelova 2:29; 1. Timoteovi 5:21; 2. Korintským 11:22; Galatským 2:11–14; Matouš 10:37; 12:48–50; Jan 2:4; 6:63; 15:14; Galatským 2:5, 6; 5:6.

Písně: 170, 230, 6, 105, 78, 23, 21.

Poems of Dawn, 307: Not Really Growing Old.

Tower Reading: R 5325.

Otázky: Jaké byly v tomto týdnu zkušenosti v souvislosti s myšlenkou tohoto textu? Jak byly přijaty? Co mi v tom pomáhalo a co překáželo? Jaké byly výsledky?



28. SRPNA


Hlásej slovo, přicházej s ním vhod či nevhod. – 2. Timoteovi 4:2 [ČSP]


Nemůže to znamenat, že máme porušit pravidla zdravého rozumu a slušnosti tím, že budeme vnucovat dobrou zprávu druhým v nevhodný čas pro ně. Znamená to však, že máme mít takovou lásku k pravdě, takové upřímné přání, abychom jí sloužili, že rádi přijmeme každou příležitost k jejímu hlásání, jakkoli by to pro nás bylo nevhod. Je to hlavní úkol našeho života, jemuž je podřízen i samotný život, a z tohoto důvodu žádná příležitost ke službě nemůže být přehlížena.


Boží slovo se skládá z myšlenek, které Bůh odhalil v Bibli. Jsou to doktríny, předpisy, zaslíbení, napomenutí, proroctví, historie a předobrazy. Hlásat slovo znamená seznamovat s ním druhé. Můžeme to dělat v našem jazyce, v jazycích jiných jako roznašeči literatury, a také můžeme pomáhat druhým hlásat těmito dvěma způsoby. Měli bychom to dělat vhod či nevhod, ale vždy v čas vhodný pro druhé, bez ohledu na to, zda je to vhod nebo nevhod pro nás. Nedbejme na své pohodlí, pokud je to čas vhodný pro druhé. Jen tak položíme svůj život na smrt v Hospodinově záležitosti. Když budeme brát ohled na vlastní pohodlí, selžeme v obětování sama sebe.


Souběžné verše: Žalm 40:9; 96:2, 3; Kazatel 11:6; Izajáš 6:8; 61:1–3; Jeremjáš 20:9; Matouš 5:14–16; Lukáš 24:47–49; Jan 18:37; Skutky 1:8; 8:4–6, 31, 32, 35; 10:42; Římanům 10:14–18; 12:6–8; Efezským 4:15; 1. Tesalonickým 1:8; 1. Timoteovi 2:6, 7; 4:13.

Písně: 70, 116, 210, 260, 275, 309, 18.

Poems of Dawn, 293: Endure As Seeing Him Who is Invisible.

Tower Reading: R 5893.

Otázky: Hlásal(a) jsem v tomto týdnu slovo? Bylo to pro mě vhod či nevhod? Pokud jsem selhal(a), jaký byl toho důvod? Co přispělo k úspěchu? Jaké to přineslo výsledky pro mě a jaké pro ostatní? Jaké ponaučení vyplývá v této souvislosti ze zkušeností tohoto týdne?



29. SRPNA


Žádáte, a nedostáváte, protože žádáte špatně. – Jakubův 4:3 [ČSP]


Naučme se správně modlit, stejně jako pracovat a mít správnou naději. Abychom k tomu dospěli, buďme rychlí k naslouchání a pomalí k mluvení. Rychlí k naslouchání Hospodinovu slovu, lekcím, které už nám dal, a také k jeho způsobům vyučování, vedení a žehnání nám. A buďme pomalí k povídání Bohu o tom, jaké jsou naše preference. Usilujme o dosažení takového stupně vývoje křesťanské povahy, který nám dovolí vždy hledat nikoli vlastní vůli, ale vůli a způsob jednání našeho Otce v nebi.


Modlitba předložená v souladu s biblickými podmínkami je vždy vyslyšena, ačkoli odpověď může být hodně opožděná. Podmínkou je, abychom zůstávali v Kristu a jeho slovo v nás. Mnoho modliteb je pronášeno s porušením těchto podmínek. Tyto modlitby jsou požadovány chybně a proto nemohou být vyslyšeny. Jejich vyslyšení není v souladu s Boží vůlí a získání odpovědi na ně by nebylo skutečným prospěchem pro žadatele. Dříve než Hospodina o cokoli požádáme, měli bychom zvážit, zda je tato žádost v souladu s naším posvěcením a kontrolou Slova nad našimi touhami a naším chováním.


Souběžné verše: Žalm 27:8; 66:18; 84:12; Přísloví 1:28–30; 8:17; Izajáš 59:2; Židům 4:16; 11:6; Jan 14:13, 14; 15:7; 16:23, 24; Jakubův 1:5, 6; 5:16, 18; Genesis 32:27; 1. Janův 5:14, 15; Lukáš 18:1; Jeremjáš 11:11; 14:12; 15:1; 29:13; Ezechiel 8:18; Micheáš 3:4; Římanům 8:26, 27; Matouš 7:7–11.

Písně: 323, 35, 69, 56, 239, 274, 183.

Poems of Dawn, 95: My Hymn.

Tower Reading: R 5707.

Otázky: Modlil(a) jsem se v tomto týdnu správně, nebo špatně? Proč? S jakými výsledky?



30. SRPNA


Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. – Matouš 5:16 [ČEP]


Nejenže je pravda, že Hospodinův pomazaný bude vysoko převyšovat všechny ostatní, „významnější nad tisíce jiných (…) a ve všem přitažlivý“, ale také do značné míry je pravda, že všichni, kteří jsou v důvěrném vztahu s údy Kristova těla v současném životě – předtím, než Kristus bude prohlášen králem celého světa –, by měli být schopni rozpoznat velikost a vznešenost charakteru těch, které Bůh vyvolil k tomuto čestnému místu v záležitostech lidstva. Měli by být schopni rozpoznat, že oni byli s Ježíšem, zahlédnout velikost jejich srdcí a jejich mravní výšiny a postřehnout v nich ducha rozvahy.


Naše světlo je pravda a z ní vyplývající duch a skutky. Svícení jimi před lidmi znamená upoutat na ně pozornost ostatních jako na poučení pomocí předpisu a příkladu. Naše pohnutka by neměla být taková, abychom svítili v očích druhých, ale spíše to, abychom tímto způsobem mohli svědčit o Hospodinu, který je původcem našeho veškerého dobra. Měli bychom s velikou pečlivostí usilovat o to, aby naše vlastní já bylo ponecháno v zapomnění, a s ještě větší mírou pečlivosti usilovat o to, aby naším učením, duchem a skutky Hospodinova sláva svítila před druhými a na druhé. Tímto způsobem uskutečníme účel našeho povolání.


Souběžné verše: Přísloví 4:18, 19; Izajáš 58:8–10; 60:1–3; Římanům 13:11–14; Efezským 5:8; 1. Tesalonickým 2:12; 5:5–8; 1. Janův 1:5–7; 1. Petrův 2:12; Jan 15:8; 1. Korintským 14:25.

Písně: 249, 154, 196, 230, 260, 297, 315.

Poems of Dawn, 138: Instant in Season.

Tower Reading: R 4992.

Otázky: Jaké byly v tomto týdnu zkušenosti související s myšlenkou tohoto textu? Jak byly přijaty? Jaký byl jejich výsledek?



31. SRPNA


Jestliže náš Bůh, kterého my uctíváme [angl.: kterému sloužíme], nás bude chtít vysvobodit z rozpálené ohnivé pece i z tvých rukou, králi, vysvobodí nás. Ale i kdyby ne, věz, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme a před zlatou sochou, kterou jsi postavil, se nepokloníme. – Daniel 3:17, 18 [ČEP]


Odpověď Hebrejců Nebúkadnesarovi: „Náš Bůh, kterému sloužíme“, je pozoruhodná. Nejen uznávali a uctívali Boha, ale také mu, podle příležitostí, které se jim naskytly, sloužili. Učiňme rozhodnutí, milí bratří, podobně jako ti tři Hebrejci, že budeme uctívat jen Hospodina a sloužit jen jemu, našemu Bohu, a nebudeme sloužit ani sektářství, v jakékoliv z jeho mnoha forem, ani mamonu s jeho lákadly a odměnami, ani dobré pověsti, přátelům nebo sami sobě. Bůh hledá ty, kteří by ho uctívali „v duchu a v pravdě“, prohlásil náš Pán a hlava.


Kdykoli Boží služebníci jsou terčem vyhrůžek s cílem přimět je ke zlu nebo omezit v konání dobra, ať pamatují, že je jejich úlohou, aby setrvali v konání dobra a své případné osvobození nechali na vůli a síle Pána. Ať mají plné ujištění víry, že když bude chtít, je schopen je vysvobodit. I kdyby nevysvobodil jejich člověčenství, které stejně je obětováno k smrti, ať pamatují, že když jsou věrní, jejich nové srdce, nová mysl a vůle nebudou poškozeny a díky ohnivé peci budou zbaveny provazů, poutajících je k zemi, podobně jako v obraze Pán osvobodil tři hebrejské mládence.


Souběžné verše: Genesis 32:12; 50:20; Numeri 20:16; Deuteronomium 23:5, 6; 2. Královská 19:16, 19; 1. Paralipomenon 5:20; 2. Paralipomenon 14:9, 10; Ester 7:10; Žalm 31:1–4, 9, 14–17; 50:15; 105:14, 15; 146:8, 9; Přísloví 16:7, 9; Římanům 8:28; Filipským 1:12.

Písně: 67, 56, 57, 216, 313, 330, 333.

Poems of Dawn, 206: Wait Upon the Lord.

Tower Reading: R 2494.

Otázky: Důvěřoval(a) jsem v tomto týdnu ve svých potížích Pánu? Jak? Proč? S jakými výsledky?




Copyright © 2008 - 2015 Laické domácí misijní hnutí

NAVRCHOLU.cz