korunaLaické domácí misijní hnutí

Úvod
Letáky:
Obnova
Co je to peklo?
Skutečná svoboda
Soudný den
Úplné evangelium
Co je pravda?
Nová země
Brožury:
Království Boží - nebeské a pozemské
Sobota
Knihy:
Studie Písma
Každodenní nebeská mana
Stánkové stíny lepších obětí
Kázání pastora Russella a přetisky Strážné věže
Biblická korouhev
Přítomná pravda
Kontakt
Obdobné stránky:
Polsko
Spojené státy
Německo
Ukrajina
Rusko
Litva
Francie
Brazílie
Indie


CO JE TO PEKLO?


Věděli jste, že…


Ačkoli někteří popírají existenci pekla, Bible o něm jasně učí, jak ve Starém, tak i v Novém zákoně.


Mnozí nesprávně chápou tento předmět a někteří se stále přidržují pohanského učení o věčných mukách, které bylo připojeno ke křesťanství v raném středověku, a tak věří v peklo temného středověku, místo aby věřili v peklo Bible.


Je důležité, abychom všechno důkladně zkoumali a tedy řádně poznali i biblické učení o pekle.


Jediným slovem ve Starém zákoně, z něhož bylo přeloženo slovo peklo, je slovo šeol, jemuž v Novém zákoně odpovídá slovo hádes.


V [anglickém] překladu krále Jakuba (KJV) slova šeol a hádes jsou přeložena 41krát jako peklo, 32krát jako hrob a 3krát jako jáma a když jsou překládána jako peklo, je často na okraji poznámka „nebo hrob“ nebo naopak (Žalm 49:16; 55:16; 86:13; Izajáš 14:9; Jonáš 2:3; 1. Korintským 15:55; Zjevení 20:13).


Překladatelé [anglického] Revidovaného překladu bible (viz také RSV) se vyhnuli této sporné záležitosti a nechali slova šeol a hádes nepřeložené [podobně činí i Jeruzalémská bible a Překlad nového světa].


V protikladu k myšlence, že peklo je místem ohně, mučení, křiku atd., Bible říká: „Všechno, co máš vykonat, konej podle svých sil, neboť není díla ani myšlenky ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých [šeolu], kam odejdeš.“ „Mezi mrtvými tě nebude nic připomínat; což ti v podsvětí [šeolu] vzdá někdo chválu?“; „Vždyť podsvětí [šeol] nevzdává ti chválu, smrt tě nedovede chválit.“ (Kazatel 9:10; Žalm 6:6; Izajáš 38:18).


V okamžiku smrti dobří lidé stejně jako špatní jdou do šeolu (pekla), např.: Jákob sestoupil do šeolu (Genesis 37:35) a Jób prosil, aby mohl jít do šeolu a být tam skrytý až do vzkříšení (Jób 14:13).


Ježíš „vylil na smrt svou duši“ (Izajáš 53:10, 12; Matouš 26:38) a sestoupil do pekla, avšak jeho duše [bytost] nebyla tam ponechána (Žalm 16:10; Skutky 2:27, 31).


Ve staré angličtině slovo hell (peklo) znamenalo prostě skrýt nebo zakrýthelling potatoes znamenalo schovat brambory do jámy, helling a house znamenalo pokrýt střechu domu atd., a proto slovo hell bylo vhodně použito ve významu tajného a skrytého stavu smrti a nevztahovalo se k místu trýzně, dokud tento význam nebyl dán teology temného středověku.


Proto peklo (šeol nebo hádes) znamená stav smrti v bezvědomí a zapomnění, kde všechny duše, dobré a špatné, jdou v okamžiku smrti a z níž může každého zachránit jen probuzení ze smrti.


Když Bůh vyslovil nad Adamem trest smrti, neřekl: „V den, kdy bys z něho jedl, budeš žít ve věčných mukách“, ale řekl mu pravdu: „Jistě zemřeš [tj. přestaneš žít]“ (Genesis 2:17).


Adam zemřel ve stejném dni (o délce jednoho tisíce let – 2. Petrův 3:8; Žalm 90:4), v němž snědl zakázané ovoce.


Satan se postavil proti Bohu a lhal (Jan 8:44), když řekl: „Jistě nezemřete“ (Genesis 3:4). Od té doby touto lží oklamal mnoho lidí, aby věřili, že mrtví nejsou ve skutečnosti mrtví, ale aniž by čekali na den vzkříšení, žijí po smrti a rovnou jdou do nebe nebo do věčných muk. Oproti tomu Bible jasně říká: „Mrtví nevědí zhola nic“; „Mrtví nechválí už Hospodina, nikdo z těch, kdo sestupují v říši ticha“; „Neví, jsou-li jeho synové ve cti, není mu známo, jsou-li v nevážnosti“. Abraham a Izrael (Jákob) v šeolu nic o nás nevědí (Kazatel 9:5; Žalm 115:17; Jób 14:21; Izajáš 63:16).


Bible přesvědčivě prohlašuje: „Duše, která hřeší, ta zemře“ (Ezechiel 18:4, 20); „Mzdou hříchu je smrt [přerušení života – nikoliv život v mukách], ale darem Boží milosti je život věčný [dar, který Bůh neposkytne zlým – 1. Janův 3:15; 5:12] v Kristu Ježíši“ (Římanům 6:23; Skutky 4:12).


„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul [tj. věčným přerušením života], ale měl život věčný“. „Člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné [odpovídající cenu] za všechny [za Adama a jeho rod], jako svědectví v určený čas“ (Jan 3:16; 1. Timoteovi 2:4–6).


Kdyby trestem pro Adama a jeho rod byla věčná muka, musel by Ježíš být věčně trýzněn, aby tento dluh splatil, ale protože „mzdou hříchu je smrt“ „Kristus zemřel za naše hříchy“. Ježíš zakusil smrt za každého člověka a „byl vzkříšen z mrtvých“ (1. Korintským 15:3, 4; Židům 2:9; Římanům 5:6–10; Koloským 1:18; Zjevení 1:18).


Ježíš během svého pobytu na zemi řekl: „Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe“ (Jan 3:13; Skutky 2:34).


Bible říká, že mrtví, dobří a zlí, „spí“ (2. Petrův 3:4; 2. Královská 21:17, 18; Jan 11:11–14; 1. Tesalonickým 4:13–17) v šeolu nebo hádu, tedy v zapomnění a bezvědomí, a čekají na probuzení. „Není-li zmrtvýchvstání, pak (…) jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu“ (1. Korintským 15:13–18).


Bůh skrze Krista vykupuje všechny nikoliv z věčných muk, ale „z moci podsvětí [šeolu]“ (Ozeáš 13:14), nicméně nikdo nevyjde ven, dokud ho Ježíš nezavolá v probuzení vzkříšení během jeho druhého příchodu (Jan 14:3; 1. Korintským 15:21–23, 52), kdy (avšak ne dřív) svatý Pavel a další získají své koruny života a svou odměnu (2. Timoteovi 4:8; 1. Petrův 1:5; 5:4; Lukáš 14:14).


Nakonec „všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší jeho [Ježíšův] hlas a vyjdou“ (Jan 5:28, 29). Když šeol neboli hádes takto vydá všechny, kteří spí v Adamově smrti, šeol neboli hádes navždy přestane existovat – „Budu zkažením tvým, ó hrobe [šeole]“; „Smrt pak a peklo [hádes; také ďábel, šelma, falešný prorok a nenapravitelní zlí] uvrženi jsou do jezera ohnivého [oheň ničí veškeré hozené do něj hořlavé materiály a je proto používán v Bibli jako symbol zničení], a toť jest [znázorňuje] smrt druhá [naprosté, úplné a věčné zmaření, z něhož nikdy nebude obnovy]“ (Ozeáš 13:14; Zjevení 19:20; 20:14, 15; 21:8; Galatským 6:8; Židům 6:4–8; 10:26–31; 12:29; 1. Janův 5:16; Judův 12, 13).


Sodomu a Gomoru Bůh předložil „výstražným příkladem trestu věčného ohně“ (Judův 7) – ne v tom smyslu, že tento oheň stále hoří a není schopný zničit tato města, ale v tom, že způsobil jejich věčnou zkázu, stejně jako věčný oheň „připravený pro ďábla a jeho anděly“ přinese jejich trvalé zničení (Židům 2:14; Ezechiel 28:19; Žalm 145:20).


Slova budou trýzněni ze Zjevení 20:10 (srovnej 14:10, 11) by měla být přeložena jako budou zkoušeni nebo budou zkoumáni. Zlé skutky a učení ďábla, šelmy a falešného proroka budou věčně zkoumány spravedlivými a jejich zničení bude uznáno za spravedlivé a zasloužilé (srovnej Izajáš 14:15–17).


„Úzká [je] cesta, která vede k životu“, ale „široká cesta, která vede [nikoliv do zachování v ohni, ale] do záhuby“ (Matouš 7:13).


Zlí „ponesou trest, věčnou zkázu“ (2. Tesalonickým 1:9), uvedou na sebe „náhlou zhoubu“ (2. Petrův 2:1, 12), „jejich koncem je zahynutí“ (Filipským 3:19). „A tito půjdou do věčného trápení [nikoli do věčných muk, ale na smrt, protože „dokonaný hřích plodí smrt“ (Jakubův 1:15; 4:12); věčná smrt je věčným trestem], ale spravedliví [jedině oni získají život – Jan 3:36; 1. Janův 5:12; Žalm 37] do věčného života“ (Matouš 25:46).


Novozákonní slovo gehenna je také překládáno jako peklo a ve Starém zákoně mu odpovídá slovo ge-Hinnomúdolí Hinnom. Do tohoto údolí mimo Jeruzalém byly házeny odpadky pocházející z města, které následně byly ničeny buď červy, nebo ohněm a sírou. Gehenna, kde „červ neumírá a oheň nehasne“ (Marek 9:43–48), znázorňuje druhou smrt – ne v tom smyslu, že doslovní červi a oheň tam budou existovat věčně, ale že Boží zničení bezbožníků je jisté, znázorněné vším, co bylo házeno do údolí Hinnom a bylo úplně zničeno, ať už červy, nebo ohněm.


Bůh může „i duši i tělo zahubit v pekle [gehenně]“; „každá duše, která neuposlechne toho proroka [Krista], bude vyhlazena“; „Hospodin chrání [jen ty] všechny, kdo ho milují, ale všechny ničemy vyhladí“; „budou, jako by nikdy nebyli“; „dohořeli, zhasli jako knot“ (Matouš 10:28; Ezechiel 18:4, 20; Skutky 3:23; Žalm 145:20; Abdijáš 16; Izajáš 43:17).


Bůh je spravedlivý (Deuteronomium 32:4) a potrestá každého hříšníka podle jeho viny (Matouš 12:36; Lukáš 12:47, 48), ale jeho spravedlnost mu zakazuje vyžadovat vyšší trest než ten, který byl vysloven, tj. trest smrti. „Což je člověk [který, pokud není mravně zkažený, neuvažoval by o mučení kočky v ohni ani jednu minutu, o věčnosti nemluvě] spravedlivější než Bůh, čistší muž než jeho Učinitel?“; „Daleko je Bůh od svévole“ (Jób 4:17; 34:10).


Bůh zakázal Izraeli mučit děti v ohni jako oběť Molochovi, toto jednání odsoudil a nazval jej ohavností, která nikdy nepřišla na jeho mysl (Leviticus 18:21; 20:2–5; Jeremjáš 19:5; 32:34, 35).


„Bůh je láska“ a přeje si, abychom jej uctívali „v duchu a v pravdě“, z lásky k němu a ne kvůli strachu z nynějšího nebo budoucího trestu – „dokonalá láska strach zahání“ (1. Janův 4:8–12, 16–21; Jan 4:24).




Copyright © 2008 - 2015 Laické domácí misijní hnutí

NAVRCHOLU.cz