korunaLaické domácí misijní hnutí

Úvod
Letáky:
Obnova
Co je to peklo?
Skutečná svoboda
Soudný den
Úplné evangelium
Co je pravda?
Nová země
Brožury:
Království Boží - nebeské a pozemské
Sobota
Knihy:
Studie Písma
Každodenní nebeská mana
Stánkové stíny lepších obětí
Kázání pastora Russella a přetisky Strážné věže
Biblická korouhev
Přítomná pravda
Kontakt
Obdobné stránky:
Polsko
Spojené státy
Německo
Ukrajina
Rusko
Litva
Francie
Brazílie
Indie



KOMPLETNÍ ORGANIZACE CÍRKVE


Koloským 1:18; Římanům 12:4–8; 1. Korintským 12:28; Efezským 4:11–13


Větší část tohoto článku byla napsána v roce 1919. Principy v něm uvedené se stále vztahují k nám všem jako Božímu lidu v místních církvích a také obecně.


Bez organizace nelze úspěšně uskutečnit žádný záměr rozsáhlejšího charakteru. Proto se různé formy lidské aktivity ve velkém měřítku vyznačují organizací. Civilní vlády, národní spojenectví, náboženské denominace a federace, kapitalistická sdružení, šlechtické skupiny, odborové svazy, vzdělávací a dobročinné organizace, bratrské a vzájemné společnosti, občanské, reformní a kulturní spolky a sdružení, a dokonce i rodina, jsou ukázkou přítomnosti a výhod organizace.


Každá organizace, aby uskutečnila účely své existence, musí mít v sobě mechanismy, díky kterým směr úsilí, jenž tvoří její misi, je správně pochopen a realizován, jinak je tato organizace zcela nepřipravena pro svou misi. Všechno to, co je přítomné v organizaci a není nezbytné a přizpůsobené k realizaci jejích cílů, je překážkou, kterou rozumní organizátoři a manažeři ze své společnosti odstraní, a naopak zavedou a budou využívat všechno to, co je nutné a přizpůsobené jejím cílům.


V souladu s těmito principy náš nebeský Otec Jehova prostřednictvím Ježíše a apoštolů vytvořil církev ve formě organizace. Ano, tato organizace je tak kompletní, že ji lze nazvat organismem, jehož části tvoří „celé tělo, SPOJOVANÉ a držené pohromadě pomocí každého kloubu podpory, která je podle činnosti a míry jedné každé části“ (Efezským 4:16). Tato organizace je kompletní v Bohu k účelům své existence a pro úspěšnou realizaci svých cílů nepotřebuje žádnou vnější organizaci, protože je od Boha. Je to velice podrobně dokázáno v 6. svazku Studií Písma (Nové stvoření) na stranách 195 až 347, k němuž naše čtenáře odkazujeme pro podrobnosti. Církev je v tomto ohledu v určitém smyslu jako ostatní organizace. Připojovat k její původní formě cokoliv odlišného či dodatečného by bylo přítěží a překážkou zrovna tak, jako v případě každé jiné dokonale organizované komunity. Moudří lidé se podobným doplňkům vyhýbají.


Vzhledem k tomu, že se zakladatelé institucí snaží vytvořit organizační systém svých společností tak, aby byly úspěšně přizpůsobeny k uskutečnění účelů těchto organizací, pečlivě je zkoumají a stále je využívají jako měřítko, pomocí něhož mohou posuzovat každou část organizačních elementů.


Samozřejmě na tento princip pamatoval Jehova, když plánoval organizaci církve. Odstranil z její struktury zbytečná a škodlivá opatření a zavedl jen ta, která byla praktická a prospěšná. V Písmu svatém odhalil své církvi, jaké jsou její účely, aby je mimo jiné rozpoznala a mohla spolupracovat s Pánem v realizaci těchto účelů své organizace tím, že zamítne veškeré cizí materiální elementy a bude používat všechny ty, které se přímo vztahují k její misi. Z tohoto důvodu církev nachází v Písmu kompletní popis své organizace a mise, k nimž věrně omezuje své aktivity a odvážně vzdoruje pokusům o narušení této organizace a její mise, stejně jako fyzické tělo se brání přijetí chemických prvků cizích těm, z nichž se samo skládá, protože podvědomě cítí, že jsou jedem.


MISE CÍRKVE VĚKU EVANGELIA


Jaká je mise církve věku evangelia? Ke správné odpovědi na tuto otázku musíme uvést řadu věcí: (1) církev má misi vůči Bohu a Kristovi, tj. oslavovat je ve všech věcech (1. Korintským 10:31); (2) má trojitou misi vůči sobě; a (3) má dvojitou misi vůči světu.


První částí bodu (2) mise církve vůči sobě je (A) sebezdokonalování v každém dobrém slovu a skutku (Efezským 4:11–32; Zjevení 19:7, 8). To zahrnuje tři věci: (a) Církev ve svých členech jako Boží mluvčí shromažďuje jednotlivce ze světa, kteří jsou vnímaví k jejímu pozvání, aby se stali Božím vlastnictvím, a jako takoví členy církve (Žalm 45:11, 12; Skutky 15:14). (b) Církev se očišťuje od veškeré poskvrny těla a ducha (Efezským 5:25–27; Koloským 3:5–9); a (c) stává se ve svém charakteru taková jako Kristus (Římanům 8:29; Galatským 5:19–26; Koloským 3:10–17; 2. Petrův 3:18; Efezským 4:23, 24; 5:9).


Druhou částí bodu (2) mise církve vůči sobě je (B) oddělení se od těch svých členů, kteří upadli do závažného hříchu a/nebo v hrubý omyl a odmítají činit pokání. Tuto misi někdy koná církev (a) sborovou působností (1. Korintským 5:1–5, 13), dále (b) individuální působností (1. Korintským 5:9–11), nebo (c) všeobecnou působností (2. Janův 7–11). Toto oddělování se konalo během celého věku, zejména během žní, a vztahovalo se primárně ke třídě druhé smrti, a v druhé řadě zahrnovalo i ty, kteří byli umístěni ve Velkém zástupu (1. Korintským 5:5). V období epifanie zahrnuje obě tyto třídy jako takové. Vztahuje se také k některým členům církve, kteří neztratili své postavení před Pánem jako členové Kristova těla. Toto oddělování se vztahuje také k neposvěceným – ospravedlněným z víry a k pokrytcům, kteří byli přidruženi k církvi ve větší nebo menší míře.


Třetí částí bodu (2) mise církve vůči sobě je (C) zavedení a provádění těch obchodních záležitostí, které jsou nezbytné k tomu, aby církev uskutečnila svou misi. Rozsah a formy těchto obchodních záležitostí jsou popsány v Bibli, např. volba služebníků místních sborů a jejich pověření do služby (Skutky 6:1–6; 13:1–3; 14:23; Titovi 1:5), zachovávání čistoty učení a života (Skutky 15:1–31; 1. Korintským 5:1–13), podpora služebníků pravdy a chudých svatých (Galatským 6:6; 1. Korintským 9:14; Filipským 4:15–18; 2. Korintským 8:18–24) a určení řádu pro shromáždění a zavedení kázně (Matouš 18:15–17, 19, 20; Židům 10:25). Tyto tři věci – vývoj sebe sama, oddělení od členů nečinících pokání a vyřizování Bohem určených záležitostí – vyčerpávají misi církve vůči sobě.


A dle bodu (3) má církev misi vůči světu. To zahrnuje dva druhy aktivity: (A) vydávání svědectví světu o vztahu k hříchu, spravedlnosti a budoucímu soudu, tj. k přicházejícímu království (Matouš 5:13–16; 24:14), a (B) kárání světa kvůli hříchu, za který přijde spravedlnost a soud (Jan 16:8–11). Tyto dvě věci vyčerpávají její misi vůči světu. Během zprostředkující vlády bude mít církev vůči sobě a světu misi naprosto odlišnou od té současné.


Abychom jasně pochopili organizaci církve věku evangelia, musíme pamatovat na trojitou misi, tak jak byla výše popsána. Lhostejnost vůči těmto účelům během celého věku způsobila „veliké odpadlictví“ a další odpadlictví, zatímco úcta k nim měla za následek shromáždění Malého stádce! Lhostejnost vůči Božím nařízením týkajícím se mise církve vede ke zhoubě, zatímco jejich zachovávání je k prospěchu nejen v této záležitosti, ale také ve všech dalších.


BIBLICKÁ ORGANIZACE CÍRKVE


Když jsme pochopili jaká je mise církve, jsme lépe připraveni na to, abychom prozkoumali její organizaci a přesvědčili se, zda je k realizaci této mise přizpůsobena.


V Koloským 1:18, 1. Korintským 12:12–30, Efezským 4:4–16 a Římanům 12:4–8 je organizace církve popsána jako obraz lidského těla, organismu, a ne volně se vyvíjejícího sdružení nebo klubu. Tyto biblické verše nás ujišťují, že je pouze jedno Kristovo tělo, jeden organismus, který má mnoho údů, s Ježíšem jako hlavou těchto údů. Ujišťují nás, že jak se liší údy v přirozeném těle jeden od druhého ve svých funkcích, neboť některé mají v těle důležitější úkoly, jiné méně důležité, a přes tuto rozmanitost jsou navzájem harmonicky spojeny ve vzájemné závislosti, užitečnosti, ocenění a sympatii, tak je tomu i s Kristovým tělem, v němž je „celé tělo spojované a držené pohromadě pomocí každého kloubu podpory, která je podle činnosti a míry jedné každé části“.


Podobně jako přirozené tělo i toto tělo, přestože má mnoho údů, je jen jedno, a to proto, že má jednoho ducha, jednu naději, jedno dílo, jednoho Pána, jednu víru, jeden křest a jednoho Boha (Efezským 4:4–6). Jeho jediná hlava podřízená Bohu se zabývá přemýšlením, plánováním, vnímáním, vůlí, řízením a podle Božího zalíbení uspořádáním jednotlivých údů, každého na jeho místo v těle (1. Korintským 12:18). Tato hlava řídí a využívá tyto údy podle jejich jednotlivých funkcí v těle; podobně jako v obyčejném lidském těle, kde je jen jedna hlava a kde žádný úd nemá samostatnou a odlišnou hlavu od ostatních údů, je tomu i v tomto těle. Ježíš, jehož hlavou je Bůh (1. Korintským 11:3), je hlavou každého údu a všechny údy zachovávají svá místa v tomto těle, když zachovávají podmínku, na jejímž základě se k tomu tělu dostali, tj. když přijali Krista jako svou hlavu.


Jako obraz jednoho těla je náš Pán Ježíš, který má jen jednu hlavu a mnoho odlišně fungujících, ale vzájemně spojených údů, zobrazen jako nejúplnější organizace, která kdy byla utvořena, ačkoliv postrádá mnoho z toho, co lidé považují za nezbytné pro organizaci, což způsobuje, že mnoho lidí, kteří nerozpoznávají duchovnost toho organismu, se domnívá, že tato organizace vůbec není.


JAK SE TATO ORGANIZACE PROJEVUJE


Tato organizace se projevuje (1) zvláštním způsobem, tj. jako duchovní, neviditelné a vnitřní společenství svatých v místních, vnějších a viditelných sborech s jejich místními služebníky, dílem, nařízeními a shromážděními, a (2) všeobecně tj. jako duchovní, neviditelné a vnitřní společenství bez jakékoliv vnější viditelnosti mimo (a) obecné služebníky – Ježíše i apoštoly, nyní neviditelné, a „druhořadé proroky“ (1. Korintským 12:28, KJV), kteří slouží a spolupracují s obecnou církví v jednotlivých sborech nebo jejich shromážděních během konvencí slovem a skutkem, nebo – více či méně – slouží a spolupracují s jejich jednotlivými zástupci dílem, rozhovory, dopisy a tiskem, a také mimo (b) místní služebníky, kteří slouží svatým v každém místním sboru nebo kongregaci.


Celé Tělo je reprezentováno v každé jednotlivé kongregaci díky tomu, že se mezi jejími členy nacházejí svatí. Vnitřním poutem jednoty mezi svatými v jednotlivých lokalitách a mezi nimi a všemi dalšími je duchovní bratrství v jednom duchu, jedné naději, jednom díle, jednom Pánu, jedné víře, jednom křtu a jednom Bohu. Vnějším poutem, tj. styčným bodem mezi místní kongregací a údy onoho Těla v daném sboru, je práce tohoto sboru, jeho shromáždění a úředníci, tj. jeho pastoři, učitelé (výchovní služebníci), pomocníci (diákoni a diákonky) a management (předsedové, výkonné výbory, které řídí různé záležitosti, atd.), a také příležitostná služba a spolupráce služebníků obecné církve (Římanům 12:4–8, srov. s poslední částí 1. Korintským 12:28 a Efezským 4:11). Vnějším poutem tj. styčným bodem mezi svatými místního sboru nebo kongregace a svatými všude jinde, jsou konvence a spolupráce se služebníky obecné církve.


SKUTEČNÁ CÍRKEV NEVIDITELNÁ


Vidíme tedy, že skutečná církev je neviditelná jak na místní úrovni, tak i obecně, ačkoliv se projevuje vně skrze své dílo, svá nařízení, shromáždění a služebníky, ať už na jednom místě, nebo na všech místech. Jinými slovy, neexistuje žádná viditelná obecná organizace církve živého Boha (Židům 12:23), která tvoří různé kongregace nebo různé jednotlivé části obecného viditelného těla. Existuje však manifestace místní části neviditelné církve ve formě místních sborů s vnější organizací, jak to bylo výše uvedeno, které navíc pro své účely využívají služby služebníků obecné církve – Ježíše, apoštolů a „druhořadých proroků“, zatímco celá církev, která je neviditelná, se projevuje svým dílem, svými nařízeními, shromážděními a skrze služebníky obecné církve: Ježíše, apoštoly a „druhořadé proroky“ jak obecně, tak i na místní úrovni, skrze evangelisty občas obecně, občas na místní úrovni, a skrze pastory a učitele (starší), pomocníky (diákony a diákonky) a management (předsedy, výkonné výbory, které řídí různé záležitosti, atd.) pouze na místní úrovni.


Umožňuje nám to pochopit, že žádná denominace (a ani všechny denominace dohromady) není Kristovým tělem, církví živého Boha, ale že skutečná církev, Kristovo tělo, je tvořena výhradně z posvěcených v Kristu Ježíši (1. Korintským 1:2), bez ohledu na to, čí jsou nebo kde jsou. Žádná vnější, viditelná organizace tedy není skutečnou církví.


Výše popsaná organizace Kristova těla měla být neměnná do doby, kdy celá církev měla přejít za oponu, ačkoliv přechodně měly být přidány jisté vlastnosti díky darům Ducha, tj. zázraky, dary uzdravování, rozličné jazyky atd. (1. Korintským 12:28), dokud by nepominuly (1. Korintským 13:8–13) se smrtí posledního z apoštolů (kteří jako jediní měli moc poskytnout dary Ducha ostatním – Skutky 19:1–6 [s výjimkou zvláštních manifestací o letnicích a v Kornéliově domě, kdy nejdříve židé a pak pohané byli poprvé uvedeni do Kristova těla]) a smrtí poslední osoby, která tyto dary díky jejich službě přijala (viz naši brožurku „Jazyky“).


Sv. Pavel v Efezským 4:11–16 nám dává jasné svědectví o pokračování ve výše uvedené organizaci až do samotného konce věku, zvlášť ve verši 13, kde uvádí, že různé úřady v církvi budou trvat spolu s tělem: „dokud nedospějeme všichni k jednotě víry a plného poznání Syna Božího, v dokonalého muže [jednoho nového člověka, jehož Bůh tvoří ze dvou – židů a pohanů – Efezským 2:15], v míru postavy Kristovy plnosti“. Pochopitelně bylo jen dvanáct apoštolů (Zjevení 2:2; 12:1; 21:14), a protože nemohli žít během celého věku, byli s církví prostřednictvím svých spisů.


Vidíme tedy, že neexistuje žádná vnější organizace – členství, které by dělalo někoho členem Kristova těla, buď ve formě denominací, hierarchií, koncilů, synod, konferencí, sněmů, rad starších, kontrolních výborů, organizačních „kanálů“, nebo dohlížejících obchodních společností. Všechny tyto organizace jsou vůči organizaci církve cizím prvkem, škodlivé pro její uspořádání, a rozvracející Ježíšovo vůdcovství, jednotu církve, různorodost jejích členů a vzájemné vztahy v jednom těle. Církev by měla neustále odporovat každému pokusu o spojení její organizace s podobnými formami organizací pocházejících nikoliv od Hospodina, ale od protivníka. Jakékoliv úsilí ospravedlnit jejich existenci v církvi, která je Jeho Tělem, jako nezbytnost pro pokračování v její misi, by mělo být odmítnuto, protože tato nezbytnost nevznikla z mise církve dané Bohem, ale v důsledku satanského překroucení.


Popis Kristova těla jako organismu je prezentován z různých hledisek ve čtyřech pasážích připojených k nadpisu tohoto článku:


Koloským 1:18 obecně popisuje dvě části Krista v jejich vzájemných vztazích – Ježíše jako hlavu a církev jako tělo – aniž by výslovně poukázal na úřední vztahy dalších členů tohoto těla, kromě Ježíše.


Římanům 12:4–8 pojednává o jednotě těla a rozmanitosti a harmonii jeho údů, když se zmiňuje o různých funkcích údů úředního těla v místní církvi, aniž by zmiňoval její oficiální jména nebo jména služebníků obecné církve.


Efezským 4:11–13 uvádí výchovné služebníky církve, jak ty všeobecně působící, tak místní úrovně, a také služebníky, jejichž práce má misijní povahu – evangelisty.


1. Korintským 12:28 vynechává zmínku o evangelistech a zmiňuje všechny ostatní služebníky církve, jak všeobecné, tak i místní úrovně. Proto tento verš se zdá být komplexní, co se týče výčtů služebníků církve, s jedinou výjimkou, tj. evangelistů.


CÍRKEV NEBYLA ZORGANIZOVÁNA PRO REALIZACI VŠECH CÍLŮ


Když mluvíme o tom, že církev je kompletně organizována pro svou misi, nemyslíme tím, že je organizována pro všechny mise. Jistě není organizována pro politiku, protože jen málo jejích členů je pro politiku způsobilých. Pokusy některých jedinců o to, aby její mise zahrnovala i politiku, skončily špatně jak pro církev, tak pro stát. Církev není organizována pro obchodní činnost, kromě té, která je nezbytná pro vedení výše uvedené práce, protože jen málo jejích členů má výraznější obchodní schopnosti. Není organizována, aby řešila pracovní problémy, protože jen málo jejích členů má čas, nadání a ducha, aby bojovali s těmito problémy. Polem působnosti organizace církve není ani světské vzdělání, protože její členové nejsou zpravidla „moudří tohoto světa“.


Církev není organizována pro klerikalismus, protože jejím členům chybí duch, naděje, cíle a vlastnosti klerikalismu. Vidíme tedy, že církev, která je jeho tělem, není organizována kompletně pro všechno, ale díky Božímu duchu, jeho slovu a prozřetelnosti, díky formě její vnitřní organizace a její místní i všeobecné manifestaci, je dokonale organizována k uskutečnění mise, kterou ji určil Bůh. Fakta dokazují, že tomu tak je, protože církev úspěšně působí od apoštolské doby v uskutečnění všech výše uvedených prvků její mise, kterou jí určil Bůh.


Nedomníváme se samozřejmě, že by církev k podpoře své mise neměla využívat pozemské prostředky. Církev může využívat a také vhodně využívá lidské prostředky v podobě pošty, automobilů, železnice, letadel, telegrafu, telefonu, tisku, obchodních systémů a také používá budovy, vynálezy, knižní díla zabývající se historií, archeologií atd., a takové práce jako konkordance, biblické slovníky, encyklopedie, lexikony, atlasy atd. Tyto prostředky však nepoužívá jako organizace nalézající se pod její kontrolou, a proto je nepoužívá organizačně. Církev nemůže, aniž by pokřivila vlastní organizaci, převzít kvůli své misi kontrolu nad jakoukoliv organizací – mimo vlastní, jak byla určena Bohem, a nemůže také dovolit, aby ji kontroloval jakýkoliv vnější orgán. Proto církev nemůže tvořit obchodní korporace ani společnosti kvůli vedení své mise vůči Bohu nebo člověku.


Tvrzení, že církev nemůže uskutečnit své dílo bez obchodní společnosti, správní rady, nebo ještě jiné doplňkové organizace, předpokládá, že Bůh byl nedbalý ve věci její struktury, že ji nepoučil prostřednictvím svých inspirovaných učitelů, ústně nebo v Písmu, aby využívala výhod obchodních společností schválených římskou vládou v době Ježíše a apoštolů, a že tímto způsobem jí nedal kompletní organizaci pro uskutečnění její mise. Tvrzení, že církev nemůže provést svou práci bez takové organizace, předpokládá, že nominální křesťané měli pravdu, když ji k původní struktuře církve přidali, že skutečná církev byla na omylu, když odporovala podobným doplňkům, a že co se týče „praktických záležitostí“, lidé jsou moudřejší než Bůh!


Boží věrní určitě nebudou souhlasit s tím, že církev potřebuje dlahy, obvazy, formy, spony, svěrací kazajky, berle a hole lidských organizátorů, aby uskutečnila svou misi! Není toto jednání, které pro každou jinou organizaci je absolutní nutností, něčím cizím pro její Bohem danou misi? Bible, rozum a historie (světská a náboženská) společně odpovídají na tuto otázku kladně (viz Nové stvoření str. 236, odst. 1. a str. 245, odst. 1.).


Starý a Nový zákon opomíjí jakoukoliv organizaci s výjimkou samotné struktury církve, nezbytné k uskutečnění jejího díla. Toto opomenutí není nedopatřením. Je výmluvné spolu se skutečností, že když Bůh popisoval kompletní organizace církve, záměrně vynechal zmínky o jiných tělech, sdruženích, společnostech nebo korporacích v církvi, a chtěl, aby všichni pochopili, že nic z toho není pro církev nutné, aby mohla uskutečnit účely své existence. Vidíme tedy, že církev prostřednictvím svých všeobecných služebníků, obvykle podporována svatými, je dokonale zorganizována k úspěšnému uskutečnění obecných záležitostí své mise a prostřednictvím těchto všeobecných služebníků, služebníků místních sborů, a všech dalších svatých uvnitř a vně těchto místních shromáždění, je dokonale zorganizována k úspěšnému uskutečnění místních záležitostí své mise. Církev by proto měla odmítat služby hierarchií, všeobecných koncilů, synod, valných shromáždění, konferencí, rad starších, společností, výborů, korporací atd., které usilují o ovládnutí jejího díla a nejsou pod její kontrolou – jakožto doplňky k její struktuře, zbytečné a škodlivé pro její misi.


Všichni pozorní badatelé studující Bibli budou souhlasit s tím, že co se týče biblických textů a faktů, mají se věci tak, jak jsme je právě popsali. Výše uvedené verše a fakta to jasně dokazují. Neméně přesvědčivá jsou fakta z církevních dějin.


Výše popsaná organizace církve začala být podkopávána, když se v církvi biskupové stali odlišnou skupinou od starších neboli presbyterů a když se „duchovenstvo“ stalo odlišné od „laiků“. Každý sbor přestal mít mnoho biskupů, tj. starších (Skutky 20:17, 28; Filipským 1:1; Titovi 1:4–9), a v druhém století začal mít jen jednoho biskupa, který stál nad ostatními biskupy (staršími) a diákony – jediné dva druhy služebníků místní církve zmíněné v 1. Timoteovi 3:1–15. Tito biskupové v zájmu své moci začali svolávat synody a koncily, aby vydávaly zákony pro domnělé obecné zájmy – nikoliv církve, která je jeho tělem, ale církví (místních sborů) celých oblastí a provincií. První z těchto církevních synod nebo koncilů se konal v Sýrii v roce 166 n. l. Tyto synody nebo koncily dokazují, že sbory byly zevně navzájem organizovány, což nebylo známo v apoštolské době. Tyto „církevní provincie“ byly po mnoho desetiletí vedeny arcibiskupy, jejichž moc stále rostla. Všichni tito arcibiskupové, rozptýlení na třech územních děleních Římské říše, byli ve třetím století podřízeni patriarchům, kteří byli tehdy tři – jeden v Římě, jeden v Antiochii a jeden v Alexandrii. Zavedli do „církve“ jiné organizace, všechny cizí a podvracející původní strukturu „církve, která je jeho tělem“.


Od této doby všechny organizace, které byly přidávány k původní struktuře církve, byly přidávány pod záminkou, že jsou nutné pro dílo církve. Nicméně nikdy nezapomeňme, že byly nutné pouze pro misi nominální církve, která ztratila ze zřetele misi skutečné církve danou Bohem a zavedla svou vlastní, neoprávněnou pro věk evangelia, tj. misi obrácení světa a vlády církve nad ním během tisíce let před Kristovým druhým příchodem.


SKUTEČNÁ JEDNOTA CÍRKVE


Jednota skutečné církve v jednom duchu, jedné naději, jednom díle, jednom Pánu, jedné víře, jednom křtu a jednom Bohu byla natolik silná, že umožnila jedincům (Skutky 8:1–7) a jednotlivým sborům (Skutky 13:1–4), prostřednictvím zástupců, uskutečnit mise církve. Nikde však v Písmu nečteme o organizačním spojení sborů prostřednictvím výborů, rad, sdružení, společností nebo jiným způsobem za účelem šíření poselství Slova, ačkoliv jisté osoby a jednotlivé místní církve jako takové přispívaly na náklady těm, kteří kázali evangelium, bez ohledu na to, zda byli jejich zástupci nebo ne (Skutky 13:1–4; Filipským 4:10–18).


Ano, sdružení sborů vedlo organizačně, prostřednictvím výboru, který jmenovalo, světskou diákonskou práci, např. sbíralo peníze a rozdělovalo je chudým svatým (2. Korintským 8:16–24). Nikde však v Novém zákoně podobné sdružení prostřednictvím výboru, rady, sdružení, společnosti nebo jiným způsobem nevedlo organizačně žádnou práci podporující šíření Slova. Usuzujeme proto, že druhý způsob není v souladu s organizací církve, zatímco první je diákonskou prací v církvi.


Z celé předcházející diskuze usuzujeme, že církev byla Bohem dokonale zorganizována během žně Židovského věku kvůli realizaci Bohem určené mise a že její organizace tvoří jedno tělo pod vedením Ježíše, který je její hlavou, s apoštoly jako jeho zplnomocněnci, naprosto způsobilými, aby neomylně a bezchybně svázali a rozvázali všechny pro církev nezbytné věci jako učitelé obecné církve (Matouš 18:18); dále s „druhořadými proroky“ (jako např. Marsilius, Luther, Wesley atd.), kteří jednali jako výhradně viditelní, ale nikoliv inspirovaní, neomylní nebo bezchybní učitelé obecné církve poté, co apoštolové zesnuli, nebo ti (např. Barnabáš, Timoteus, Titus atd.), kteří spolupracovali s apoštoly, než tito zesnuli; s evangelisty (jako účastníky s apoštoly a „druhořadými proroky“), sloužícími obzvlášť v dávání základních pravd Slova lidem stojícím mimo a začátečníkům; s volenými pastory a učiteli, sloužícími pravdou místním sborům spolu s pomocníky (diákony a diákonkami), sloužícími jinak než Slovem; s managementem (předsedy, výbory atd.), řídícím vnější záležitosti místních sborů a s každým členem, úřadujícím nebo ne, spolupodílejícím se na misi církve podle svých duchovních vlastností, lidských talentů a okolností připravených prozřetelností. Dále usuzujeme, že tato Bohem organizovaná církev je sama o sobě dokonale přizpůsobena, aby uskutečnila svou misi na světě, a veškeré pokusy přidružení jiných organizací k ní odporují jejímu uspořádání a jsou nepřátelské k zájmům její Bohem dané mise.


Proto podporujeme principy biblické organizace „církve, která je jeho tělem“ a odporujeme každému pokusu narušit její organizaci zaváděním k ní jakéhokoli jiného druhu organizace – odporujeme jí jako přítěži, překážce, újmě a rakovině, která musí být odstraněna ve prospěch církve i ostatních. Organizace církve je pro své účely dokonalá, dostačující, duchovní, vznešená a účinná. Je hodna našeho uznání, lásky a podpory – uznání, lásky a podpory, které jsou ofenzivní kvůli zachování a upevnění tohoto těla, a defenzivní kvůli odrážení veškerého úsilí překážet, ublížit, překrucovat, omezovat nebo připojovat cokoliv k této organizaci v její Bohem určené existenci a službě.




Copyright © 2008 - 2015 Laické domácí misijní hnutí

NAVRCHOLU.cz