korunaLaické domácí misijní hnutí

Úvod
Letáky:
Obnova
Co je to peklo?
Skutečná svoboda
Soudný den
Úplné evangelium
Co je pravda?
Nová země
Brožury:
Království Boží - nebeské a pozemské
Sobota
Knihy:
Studie Písma
Každodenní nebeská mana
Stánkové stíny lepších obětí
Kázání pastora Russella a přetisky Strážné věže
Biblická korouhev
Přítomná pravda
Kontakt
Obdobné stránky:
Polsko
Spojené státy
Německo
Ukrajina
Rusko
Litva
Francie
Brazílie
Indie


SOUDNÝ DEN


Věděli jste, že…


Myšlenka na Soudný den u mnoha lidí probouzí obavu, hlavně proto, že byli mylně poučeni, že se jedná o čtyřiadvacetihodinový den, v němž – uprostřed velkých přírodních otřesů, doslovných zemětřesení, otvírání se hrobů apod. – Kristus vyzve z nebeského stavu blaženosti a z ohromných muk miliardy zemřelých, při návratu umístí je do starých těl, jež měli před smrtí, odsoudí je a následně odešle zpět, některé k věčné radosti v nebi, avšak ohromnou většinu k věčnému utrpení od ohnivzdorných ďáblů, pročež byl také Soudný den nazván dnem Posledního soudu.


Tento názorový pohled, započatý ve středověku, činí ze Soudného dne úplně bezúčelnou frašku.


Kvůli Adamově neposlušnosti jej Bůh odsoudil na smrt (a celé pokolení v jeho bedrech), avšak ve své velké lásce způsobil, že se jeho syn „stal tělem“, byl postaven „níže než andělé (…) pro [správně: za účelem] utrpení smrti (…) neboť měl z milosti Boží zakusit smrt za všecky“ (Genesis 2:17; 3:17–19; Římanům 5:6–19; Matouš 20:28; Jan 1:14; 3:14–18; Židům 2:9).


Obsah slov „zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid“ je soustředěn na Ježíše, „který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas“. On zaručuje všem lidem jedinečnou (neopakovatelnou pro kohokoliv z Adamova pokolení), plnou, spravedlivou příležitost získání věčného života (v tomto životě nebo po vzbuzení z mrtvých – Jan 5:28, 29), když Bůh „chce, aby všichni lidé došli spásy [z Adamova prokletí; ale ne všichni budou spaseni k věčnosti] a poznali pravdu“ (Lukáš 2:10; 1. Timoteovi 2:3–6; 4:10).


Termín den je často používán k označení období značně delšího než 24 hodin, jak ve všeobecném užití (např. dny Luthera), tak i biblickém (Genesis 2:4; Židům 3:8, 9; Žalm 95:8–11; 2. Korintským 6:2).


Věk evangelia je soudným dnem pro církev (2. Tesalonickým 1:4,5; 1. Petrův 4:17), ale Bůh také „ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět“ – den „soudu a záhuby [zničení] bezbožných lidí. Ale tato jedná věc kéž vám nezůstane skryta [v jiných překladech: nezapomínejte], (…) že jeden den u Pána je jako tisíc let“ (Skutky 17:31; 2. Petrův 3:7,8; Žalm 90:4).


Satan, „bůh tohoto světa“, od věků zaslepuje mysl většině lidí (2 Korintským 4:4), „temnota přikrývá zemi, soumrak národy“, ale v onom velkém soudném dni tohoto světa bude svázán, „aby již nemohl klamat národy, dokud se nedovrší těch tisíc let“ (Izajáš 60:2; Zjevení 20:2,3,7).


„Onoho dne“, dne tisícileté Kristovy vlády, kdy bude soudit lidský rod, „zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře“; v onen den se bude říkat: „Hle, to je náš Bůh. V něho jsme skládali naději (…) budeme jásat a radovat se, že nás spasil.“ (Izajáš 11:9,10; 25:6–9; 40:5; 52:10; Jeremjaš 31:34; Abakuk 2:14)


V biblickém významu slovo soudit neznamená jen vydání rozsudku, ale je v něm obsažen význam: (1) poučení (Žalm 19:8–12; 25:8,9; 106:3; 119:108; Izajaš 33:5; 56:1; 59:4,8–15; Ezechiel 22:2; Matouš 12:18–20; 23:23; Koloským 2:16), (2) zkoušení (Žalm 26:1–3 – srovnej Žalm 139:23,24; Jeremjaš 11:20 – srovnej Jeremjaš 20:12; 2 Tesalonickým 1:4,5), (3) kárání kvůli nápravě (Izajáš 26:9; 1. Korintským 11:31,32 – srovnej Lukáš 12:47, 48; Židům 12:5–11; Zjevení 3:19) a (4) vydání rozsudku (Matouš 7:1,2; Jan 7:24; Deuteronomium 1:16; Žalm 17:2).


Ježíš „bude soudit [s pomocí těchto čtyř procesů] živé a mrtvé ve [během] slavném svém příchodu a jeho království“; „musí totiž kralovat, dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod nohy jeho. Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt“ (2. Timoteovi 4:1; 1. Korintským 15:24–26; Žalm 72:1–4; Izajáš 11:1–6; 32:1; Jeremjaš 23:5, 6; Ozeáš 13:14; Zjevení 20:11–15).


Skutečná církev, Kristova „nevěsta“ a spoludědic, bude spolu s ním panovat nad zemí v tisíciletém dni soudu, pomáhat ve vládě nad světem a nabízet mu „zdarma vodu života“ (1. Korintským 6:2; Abdijáš 21; Matouš 19:28; Lukáš 22:29, 30; Římanům 8:16–21; 2. Timoteovi 2:11, 12; Zjevení 3:21; 5:9, 10; 20:4, 6; 22:17).


Podle Božího zaslíbení potvrzeného přísahou Abrahamovo pokolení, tj. Kristus a církev, bude žehnat „všechny národy na zemi“, a to během jejich tisícileté vlády (Genesis 12:3; 22:16–18; Galatským 3:7–9, 16, 29; Židům 6:13–20; Skutky 3:19–25).


K těm, již mají obdržet požehnání, jsou započteni jak mrtví, tak i živí – mrtví budou probuzeni ze svého „snu“ smrti (Žalm 6:6; 146:4; Daniel 12:2; Jan 5:28,29; 11:11–14; 1. Tesalonickým 4:14; 2. Petrův 3:4), a pak budou podrobně seznámeni s pravdou a obdrží plnou příležitost k získání věčného života.


Nakonec „setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo [věci spojené s vládou Satana a také s prokletím hříchu a smrtí], pominulo“ (Zjevení 21:1–4; 22:1–3; Izajáš 35:10; 65:17–25).


„Až přijde Syn člověka ve své slávě (…) posadí se na trůn své slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy. I [pod vlivem zkoušek tohoto velkého soudného dne] oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů.“ Majitelé dobrých charakterů, zobrazeni v ovcích, obdrží věčný život a „zdědí království“ na zemi (tiši, neboť oni dostanou zemi za dědictví – Matouš 5:5). Oproti tomu ti, kteří se ukážou být nehodní, zobrazeni v kozlech, „půjdou do věčných muk [řecké kolasin znamená odříznutí],“ na druhou smrt, aby už nikdy nežili – „všechny svévolníky vyhlazuje;“ „zmizí, jako by nikdy nebývali“ (Matouš 25:31–46; Žalm 145:20; Abdijáš 16; Matouš 10:28; 2. Petrův 2:1,12; Juda 12).


Zničení nevěřících je uvedeno ve vhození jich do „ohnivého jezera“ – „To je ta druhá smrt“ – vhození do „věčného ohně [oheň se symbolicky vztahuje na zničení nikoliv zachování], který je připraven ďáblu [který má být zničen, zmařen navěky – Židům 2:14; Ezechiel 28:19] a andělům jeho“ (Zjevení 20:14,15; 21:8).


„Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši“, „duše, která hřeší, ta zemře“ a nakonec „každý, kdo toho proroka [Krista] neuposlechne [nebude poslušný], bude vyhlazen z mého lidu“ (Římanům 6:21, 23; Jan 3:36; 1. Janův 5:12; Žalm 37:38; Ezechiel 18:4, 20; Skutky 3:19–23).


Bible dokazuje, že soudným dnem světa není den Posledního soudu, ale Den spásy, kdy království Boží bude panovat na zemi. Proto bychom se měli velmi radovat, když vidíme jak se přibližuje – „ať zaplesají (…) že přichází [Bůh] soudit zemi. On bude soudit svět spravedlivě a národy podle své pravdy“; neboť „spatřili všechny dálavy země spásu našeho Boha“ a budou se ho bát [ctít] (Žalm 96; 98; 67; Izajáš 26:9; Numeri 14:21).




Copyright © 2008 - 2015 Laické domácí misijní hnutí

NAVRCHOLU.cz