korunaLaické domácí misijní hnutí

Úvod
Letáky:
Obnova
Co je to peklo?
Skutečná svoboda
Soudný den
Úplné evangelium
Co je pravda?
Nová země
Brožury:
Království Boží - nebeské a pozemské
Sobota
Knihy:
Studie Písma
Každodenní nebeská mana
Stánkové stíny lepších obětí
Kázání pastora Russella a přetisky Strážné věže
Biblická korouhev
Přítomná pravda
Kontakt
Obdobné stránky:
Polsko
Spojené státy
Německo
Ukrajina
Rusko
Litva
Francie
Brazílie
Indie


NOVÁ ZEMĚ


Věděli jste, že…


Bible učí: „Pokolení odchází, pokolení přichází, ale země [naše planeta] stále trvá“ (Kazatel 1:4; Žalm 119:90).


„Bůh, jenž vytvořil zemi [naši planetu] (…) nestvořil ji, aby byla pusta [ne proto, aby byla zničena symbolickým ohněm nebo jiným způsobem], vytvořil ji k obývání“ (Izajáš 45:18).


Bůh stvořil Adama, „prvního člověka“ [nikoliv jako duchovní bytost, ale jako lidskou] „ze země“ (1. Korintským 15:45, 47; Jan 3:31), vytvořil jej [nikoliv z duchovních substanci, ale] „prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života [hebrejsky „životů“, mn. č.]. Tak se stal člověk živým tvorem“ (Genesis 2:7; Numeri 31:28; 1. Petrův 3:20).


Bůh slíbil Adamovi a jeho potomstvu bydlení na zemi (Genesis 1:28), nikoliv v nebi – bydlení v nebi bylo slíbeno pouze církvi a Ježíš nepřipravil jej dřív než po svém nanebevzetí (Jan 14:1–3; Židům 10:34; 1. Petrův 1:3, 4).


Skutečnou církev měli tvořit (bez ohledu na rasu, společenské postavení nebo pohlaví – Galatským 3:28) pouze ti, kteří kráčeli v šlépějích Ježíše (1. Petrův 2:21), přinášeli svá lidská těla jako živou oběť Bohu (Římanům 12:1) a stali se Novými stvořeními (2. Korintským 5:17); pouze ti, kteří, aby žili a vládli (Zjevení 20:4, 6; 5:9, 10) spolu s Ježíšem jako duchovní bytosti v nebi, museli Duchem usmrcovat hříšné činy lidského těla (Římanům 8:13), bojovat dobrý boj víry (1. Timoteovi 6:12), zemřít s ním a trpět s ním věrně až na smrt (2. Timoteovi 2:11, 12; Římanům 6:3; Zjevení 2:10).


Ježíš je božská bytost, podobně i „malé stádce“, „nevěsta, choť Beránkova“ (Lukáš 12:32; Zjevení 21:2, 9; 19:7) je proměněna v zmrtvýchvstání z lidské bytosti na božskou (1. Korintským 15:49–54; 1. Janův 3:2; 2. Petrův 1:4), protože „tělo a krev [lidská přirozenost] nemůže být dědicem Božího království ani porušitelné [věci podléhající zkažení] nebude dědicem neporušitelného“.


„Vyvolené“, vyvolené ze světa během Věku evangelia (Jan 15:19) bude používat Bůh v Tisíciletí, čase „obnovy všech věcí“ (Skutky 3:21) jako Abrahamovo símě k žehnání všem národům země [nevyvoleným, Genesis 12:3; 22:18; 26:4; 28:14; Galatským 3:8, 16, 29], „aby také ostatní lidé hledali Pána“ (Skutky 15:14–17).


Ježíš je smírnou oběti [zadostiučiněním] nejen za hříchy církve, ale také za hříchy celého světa (1. Janův 2:2); Ježíš byl postaven trochu „níže než andělé (…) pro utrpení smrti (…) neboť měl z milosti Boží zakusit smrt za všecky“ (Židům 2:9); on zemřel za všechny (2. Korintským 5:14, 15), “dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas“ (1. Timoteovi 2:6); a proto Bůh je „Spasitel všech lidí, zvláště věřících“ (1. Timoteovi 4:10); Bůh „chce, aby všichni lidé došli spásy [z rozsudku Adamovy smrti – Římanům 5:12–21; 1. Korintským 15:21–26] a poznali pravdu“ (1. Timoteovi 2:4; Izajáš 29:18, 24), poznali Ježíše, který je „cesta, pravda a život“ (Jan 14:6), protože „není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jimž bychom mohli být spaseni“ (Skutky 4:12); on je to „pravé světlo, které osvěcuje každého člověka, přicházejícího na svět“ (Jan 1:9; Lukáš 2:10), a v průběhu své tisícileté vlády na zemi (Zjevení 20:2–4, 6; 5:10) „přitáhne všechny k sobě“ (Jan 12:32), každé koleno se skloní a každý jazyk vyzná, že Kristus je Pán (Filipským 2:10, 11; Izajáš 45:22, 23).


Jehova slíbil: „jakože jsem živ, Hospodinova sláva naplní celou zemi“ (Numeri 14:21) „i zjeví se Hospodinova sláva a všechno tvorstvo společně spatří“, když on uctí podnož svých nohou [Země je jeho symbolickým podnožím – Izajáš 66:1; Skutky 7:49] „a všechny končiny země uvidí záchranu našeho Boha“ a uctí ho (Izajáš 60:13; 40:5; 52:10; Žalm 67:8).


Abrahamovu semeni podle těla byl slíben podíl na této zemi (nikoliv na nebi!) jako jeho věčné vlastnictví (Genesis 13:15; 17:8; Ámos 9:15).


Bůh nakonec zničí veškeré dobrovolné hříšníky (Žalm 145:20; Izajáš 1:28; Ezechiel 18:4, 20; 1. Korintským 3:17; 2. Petrův 2:12), včetně samotného ďábla (Židům 2:14; Izajáš 14:15; Ezechiel 28:18, 19), v hořícím jezeře [jenž symbolicky znázorňuje věčnou zkázu, „druhou smrt“ – Zjevení 20:13, 14; 21:8; Matouš 25:41, 46; Judův 7]. A tak všichni „zlovolníci budou vymýceni, ale kdo naději skládá v Hospodina, obdrží zemi. Ještě maličko a bude po svévolníkovi, všimneš-li si jeho místa, bude prázdné. Ale pokorní obdrží zemi (…) požehnání, ti obdrží zemi. Spravedliví obdrží zemi a budou v ní bydlet navždy. Slož naději v Hospodina, drž se jeho cesty; povýší tě a obdržíš zemi a spatříš, jak budou svévolníci vymýceni (…) budoucnost ničemů bude zmařena“ (Žalm 37:9–11, 22, 29, 34, 38; Přísloví 2:21, 22; Izajáš 60:21).


„Nebe a země pominou“ (Matouš 24:35; Zjevení 6:14), ale to neznamená, že věčné sídlo Boha v nebi a věčné obydlí (Země), které on připravil v podstatě pro člověka (z výjimkou církve), budou zničena. Bůh by neponechal místo pro sebe a svá stvoření, kdežto nebe a země „na věky zůstává“ (2. Korintským 5:1; Kazatel 1:4).


„Starý svět“ (společenský řád existující před potopou) „vodou byl (…) zatopen a zahynul“ (2. Petrův 2:5; 3:6), ale planeta Země zůstala; podobně „tento svět“ (společenský řád – Galatským 1:4; 2. Timoteovi 4:10; Titovi 2:12), spolu se svými nebesy a zemí (falešnými vládami náboženskými a světskými), je „uschován k ohni“, v němž „s rachotem“ pomine, neboť „ohněm jeho [Boží] žárlivosti bude strávena celá země (2. Petrův 3:7, 10–12; Sofonjáš 1:18; Ageus 2:6, 7; Židům 12:26–28), ale planeta Země zůstane: „tehdy změním [Bůh] národům [těm, kteří zůstanou po „ohni“] rty [poselství] v čisté, všichni budou vzývat Hospodinovo jméno a budou mu svorně sloužit“ (Sofonjáš 3:9).


V „budoucím světě“ (v novém společenském řádu – Židům 2:5), ve shodě s Božím zaslíbením, budou „nová nebesa [nová náboženská vláda – Kristovo království] a nová země [lidské společenství uspořádané podle nových principů] (…) ve kterých přebývá spravedlnost [spravedlnost a láska, nikoliv nespravedlnost a nenávist]“ (2. Petrův 3:13; Izajáš 65:17; 66:22; Zjevení 21:1).


V „nové zemi“ „Hospodinovi vykoupení [nevyvolení] se navrátí [s hrobu – Jan 5:28, 29] (…) s výskáním (…) a věčná radost bude na jejich hlavách (…) žal a vzdychání utečou. Tehdy prohlédnou oči slepých a uši hluchých se otevřou“ (Izajáš 35:10, 5). „Vystavějí domy a budou v nich bydlet, vysadí vinice a budou jíst jejich ovoce (…) Vlk a jehně se budou pást spolu, lev bude [nikoliv v nebi, ale na nové zemi] požírat píci jako skot (…) Nebudou páchat zlo a nebudou škodit na celé mé svaté hoře [království], praví Hospodin“ (Izajáš 65:21–25; Micheáš 4:4).


Boží království přijde a Boží vůle bude plněna na zemi, tak jako se plní v nebi; „aby byla na zemi známa tvá cesta“ a Bůh „setře jim každou slzu s očí; a smrti již nebude“ „a nebude tam nic proklatého“ (Matouš 6:10; Žalm 67; Zjevení 21:4; 22:3).




Copyright © 2008 - 2015 Laické domácí misijní hnutí

NAVRCHOLU.cz